Trapné morality od největšího spisovatele

S výjimkou Dostojevského, který zemřel 1881, jsou Tolstoj a Solženicyn největšími spisovateli, ano, lze říci, všeho současného světa. Vlastně je to podivné; Rusko, které od konce 18. století dodnes usiluje o zničení světa a ve své nihilisticko-bolševické fázi o zničení veškeré skutečnosti, právě tato země vydala ze sebe svůj až neodolatelný plod: světového, všelidského ducha, jímž si celý svět podmaňuje a do jisté míry i nad ním vítězí. A všichni tihle tři obři jsou křesťané, křesťané neotřesní, což se právě s duchem bezbožecké Rusi naprosto nesrovnává. Je to paradox, anebo zákon? Lev Nikolajevič Tolstoj (1828–1910) byl šlechtic, rankem hrabě. Roku 1866 dokončil své vrcholné dílo, VOJNU A MÍR. Ale já nemíním rozebírat Tolstého dílo, nýbrž soustředit se na jednu jeho knihu (ale spíš povídku anebo novelu), knihu nepochybně nejstrašnější, na KREUTZEROVU SONÁTU. Vlastně ani není důležité, co se v SONÁTĚ děje: co však je nutné, jsou sexuologická prolegomena k Tolstému. Tolstoj byl silou mužství, ve chvíli sňatku s nešťastnou Sofií Andrejevnou, plný snů o manželském soužití a taky pln erosexuální vášně, tj. nadrženosti. Anekdota praví, že Tolstoj po řádně uzavřeném sňatku se Sofií Andrejevnou se jí zmocnil již v kočáře cestou z Moskvy do Jasné Poljany. Největší neštěstí: Sofie Andrejevna byla napřed šokována, potom se vzpouzela, nevyšla našemu hraběti sebemíň vstříc, a alas! alas! byla tímto aktem pobouřena! A to nikoli jen pro tuto chvíli, ale pak napořád, trvale.

Byla to frigidní hysterka a zbývá jen otázka: proč si ji Tolstoj bral? Proč právě ji!? Když by byly jiné, sexuálně nadanější – ano, mne a ne jinou vyvolil si hrabě Tolstoj, šlechtic a slavný spisovatel? Pravoslavně-ortodoxní manželství bylo nerozveditelné. Lev Nikolajevič a Sofie Andrejevna byli k sobě odsouzeni. A tak se ti dva spolu trápili celé dekády. Protože Tolstoj byl vyloženě erosexuální typ, který se potřeboval vybít až dvakrát denně, musel se vybíjet jinde, a nečinil to nerad. Zmermomocnil – jak se říká – v Jasné Poljaně kdekoho, kdekterou děvečku; otec nebo manžel nesměli nic namítat, spíš měli být ještě poctěni. A když toho všeho náš hrabě měl po krk, odjel do Moskvy, kde měla rodina palác; tam si zařádil po libosti. To všechno, a tedy nevěra, kolidovalo s jeho světovým názorem, který byl upřímně až vášnivě křesťanský.

Na tomto konfliktu bazíruje KREUTZEROVA SONÁTA. Je to text strašný, protože naprosto konsekventní. Je to dílo Tolstého stáří, kdy už na všechno erosexuální rezignoval, vyčerpán vším, svým géniem, odmítavostí své ženy, návštěvami, které jej po nejdelší čas jeho spisovatelské práce obtěžovaly (byl u něho i náš T. G. Masaryk, který ho tam pěkně setřel), ale nejvíc sám sebou, svým nešťastným údělem. Celá KREUTZEROVA SONÁTA se odbývá v jenom cestovním kupé jednoho vlaku z Moskvy – kam? Jsou tam i osoby v kupé, ale ty odejdou a zbývají jen Pozdnyšev, vrah vlastní ženy – protějšek nutný a trpělivý posluchač. Je to geniální. Kdybychom nežili a netrápili se v první polovině devadesátých let našeho století, dali bychom všemu imprimatur. Není tu děje; je tu jen žárlivost, žárlivost manžela na manželku, kterou podezřívá z nedovolených styků s jakýmsi efemérním houslistou. Před tímto komplexem žárlivosti předcházejí ovšem analýzy zcela fiaskálního a debaklového manželství, jak je nacházíme všude na světě. Skončí to všechno vraždou, tatarským kinžálem pod prsa manželčina. Ale teď je dlužno alespoň napovědět následující: KREUTZEROVA SONÁTA je sice mistrovským, leč nepochybným reflexem jeho vlastního fiaska, jeho vlastního erosexuálního krachu se Sofií Andrejevnou. Je o tragédii celý román anebo kniha, vydaná Škeříkem v roce 1931 v Symposiu. Odtud – protože se mně příčí intervence do jeho znešťastnělého soukromého života, už tak dost zatíženého – čerpám intimní poznámky tohoto příspěvku. Šťastná náhoda tomu chtěla, že jsem zašel do antikvariátu v Praze v Revoluční a knihu tam uviděl. Ani na československé poměry nebyla laciná. Autor se jmenuje JOSIF KALLINIKOV.

Odtud Lev Nikolajevič scházel a upadal. Dal se do psaní trapných pseudokřesťanských moralit, z nichž také jednu vlastním. Tam se doporučuje snoubencům nespat spolu, ale samaritánsky se starat o druhé, jiné děti, které pravděpodobně byly počaty pod hlávkou zelí a tam nalezeny. Věc nemožná, ale v jistém slova smyslu doporučeníhodná. Dnes je nás totiž 5 miliard, a co bude za padesát let, jestliže se populita reduplikuje každých dvacet let? Tolstoj je skutečně tragédie sexuální. Sedmdesát procent má na svědomí Sofia Andrejevna. A právě že se neodbytně dere otázka: tak proč si ji bral? A pro ni: tak proč se za něho provdala? Ve svých pseudokřesťanských moralitách se Tolstoj neustále dovolává Krista. Co na to Kristus? I taková osobnost, taková mocnost, jakým byl ON, odpovídá učedníkům v Matoušovi: ano, jest taková pře mezi mužem a ženou, ale jen nemnohým je dáno, aby pochopili, jak to býti má! Miluji Evangelium, ale téhle Kristově odpovědi nerozumím.


Ivan Diviš, Slovem do prostoru. Texty, které odvysílalo Radio Svobodná Evropa v programu GONG v létech 1989–1993. F. R. & G. spol. s r.o., Bratislava 1993, kapitola „Kreutzerova sonáta”, s. 140–143.

publikováno: 30. 6. 2020

NEJNOVĚJŠÍ články


Není vždy tak těžké zjistit, co je pravda

(R.B.) Kdo má být politik? (L.H.) Říká se, že by politici měli vyrůstat zezdola, že …

„Bělošská civilizace“? Negeneralizuj, kde nemusíš. Co má společného Trump s Attenboroughem?

Věc, která mne v textech současného autora, pana Mnislava Zeleného Atapany irituje patrně nejvíc, jsou příliš …

Předsedo komunistů, soudruhu a estébáku Vojtěchu Filipe,

jsem poctěn Vaší rozčileností nad slovy, která jsem pronesl v rozhovoru pro Reflex, že „komunisté …

„To“, v čem dnes žijeme

K těmto řádkům mne inspirovalo pár vět z rozhovoru, který poskytl v pondělí 11. května Babišově Mladé …

Švédský letní slunovrat

Když se po mnohém uvažování a přetahování zaváděl švédský národní svátek 6. června – výměnou za svatodušní …

Trapné morality od největšího spisovatele

S výjimkou Dostojevského, který zemřel 1881, jsou Tolstoj a Solženicyn největšími spisovateli, ano, lze říci, …

Proč může být epidemie opravdu šancí? Více filosofie!

Epidemie nás všechny zavřela v obývácích, najednou osamělé atomy ve vakuu se svými strachy a myšlenkami. …

Mnohoženství u nás. Jak se vám líbí?

Dotazy, vznesenými po přednášce o životě v jihovýchodní Asii, nebyl řečník zrovna nadšený. Nejenže se nikdo neptal …