Bělá se valí v průzračných proudech přes kameny, vody je pořád dost. Jedlová žije svým ranním horským životem. Dřevěnice někde ještě neodbedněné, kolem složený materiál, jinde už lufťáci pilně sluní peřiny. Místní usedlice zalévá sazenice v plastových kbelících a cestář se věnuje své práci. Déšť nás zažene ke kiosku pod sjezdovkou. Ochotná paní nabídne čaj. „Sjezdovka vám krásně kvete!“ zapřádáme hovor. „Prosimvás, tady je letos kytek, že tu některé lidi neviděli dvacet let. Míň se kosí. Asi kvůli kovidu. Taky jsem se nevyspala. Pořád tu skuhrá chřástal. Zní to jako ten budík se zelenejma čísílkama.“ Pán podniku pyšně přináší košík masáků. Idyla se zdá být dokonalá.
Vyrážíme do kopce ke svatému Matouši nad Jedlovou. Kopec je louka v jednom květu, jestřábníky, řeb
Tento článek je exkluzivní obsah
PRO PŘEDPLATITELE PŘÍTOMNOSTI
PŘIDEJTE SE K PŘEDPLATITELŮM Jste předplatitel?
PŘIHLASTE SE
publikováno: 11. 7. 2020
