V den Letnic se z nebe ozval hukot, jako by se řítil prudký vítr (Skutky 2,2). To je charakteristika Svatodušní neděle. Vítr! Teprve teď můžeme pochopit, proč Ježíš nikdy neužíval ten náš uklidňující termín „Duch svatý“, ale vzrušující RUAH – vítr, vichřice (aramejsky). Při vichru se člověk soustředí na bezpečí svého života a vše ostatní jde bokem. Božské věci jsou totiž přístupné jen přes symboly. Nejenom vítr, vichřice, ale i oheň, světlo, voda, ba povodeň (Jan 7,38) jsou symboly Ducha, aby s člověkem hnul a on nesetrvával v ubohosti víry jako pouhé pojistky na to, co možná bude po smrti, ale žil už teď v radosti z Krista, v klidu naděje a ohně Ducha. Toto se má dít v člověku, který slyší slovo Boží: jde mi o život, dokonce o život věčný! Jenže my, kazatelé, spíše uspáváme,

publikováno: 14. 7. 2020