Jiří Němec pochopil, že nejdůležitější je vzepřít se strachu, který člověka tlačí do předstírání a sebeobelhávání a vede k pokřivenému, nesvobodnému jednání a ke kolaboraci. V té své odvaze nebyl jediný, v šedesátých letech, kterých se týkají právě vydané dva svazky jeho Zápisníků, to byli lidé spojení s časopisem Tvář, Emanuel Mandler, Ladislav Hejdánek, Bohumil Doležal, Jan Lopatka, Jan Nedvěd, Zbyněk Hejda, a řada dalších, i z jiných okruhů, které zde nemůžu vyjmenovávat, ale i oni si zaslouží nebýt zapomenuti a náš úkol by mohl spočívat v tom, abychom se o to starali. Jan Sokol, jeden ze tří čtyř Němcových nejbližších přátel a spolupracovníků od padesátých let, mi před pár dny k nyní vydanému svazku Zápisníků z let 1965–1969 napsal: