Jakýsi Plútarchos byl v Delfách kdysi knězem, ale podle charakteru a množství jeho knih nemohl být jen veledůstojným a spokojeným obřadníkem. Se sókratovským údělem filosofa ho spojuje živá soudržnost s celou svou obcí, jako by to byla jedna bytost. Delfská svatyně není kostel v Delfách pro Delfany, proto je obcí jejího kněze celý hellénský svět, Římská říše těch dnů. Říše, která tehdy vzkvétá navenek – majestátně roztažená do největší šíře, zároveň jako těsto na pizzu je tím ztenčená na své podstatě. Plútarchos jako před ním Sókratés prohledává a zkouší nikoli všemožné schopnosti, dnes bychom řekli kompetence, svých bližních, ale ohledává základní životní funkce jejich duší. Jak žijeme? Jak žijí? Největší deficit obrovské, všelijak obohacené obce jsou její občané, chudí na