Před pětadvaceti lety, tedy v době „divokých devadesátek“, jsem byla svědkem jedné velmi důmyslné defraudace jedné paní pokladní a jedné paní průvodkyně na jednom velmi navštěvovaném zámku. Pracovala jsem tu jako sezónní průvodkyně na celý srpen. Průvodcování probíhalo v dobře zajetých kolejích – návštěvníci přišli, zaplatili u pokladny, pak chvíli postávali na nádvoří a pak se v čase uvedeném na vstupence dostavili ke dveřím zámku. Tady jsem měla jako průvodkyně za úkol pečlivě zkontrolovat, zda sedí čas, počet osob a jazyk, v němž se vede výklad. I stávalo se, že ředitelka zámku občas prosvištěla zámkem a prováděla namátkové kontroly, zda počet návštěvníků ve skupině souhlasí s počtem zakoupených vstupenek. Bylo to z její strany prozíravé opatření, protože od nás sezónních