Politika memů a gifů

Tomáš Konečný

Tomáš Konečný

Kurátor sbírek v Národním technickém muzeu.

Současná politika je, minimálně v Česku, stále ještě ve vleku pragmatického přístupu – správa veřejných záležitostí se má dělat, aby „to prostě fungovalo“, a věci se mají „prostě zařídit“. K podobnému argumentačnímu arzenálu, který si obvykle spojujeme s vládnoucím hnutím ANO premiéra Babiše, však sahají čím dál více i opoziční strany.

Málokdo je v současné sněmovně lepším symbolem ztráty jakéhokoli ideového zázemí než nejmladší zákonodárci. O politických názorech takového Dominika Feriho či Františka Kopřivy nejen nevíme prakticky nic (to ostatně platí o většině současné sněmovny), ale ani se to nemáme jak dozvědět. Oba mladí zákonodárci se většinou omezují na šíření internetových vtipů a sérii floskulí o tom, že dělení pravice–levice je překonané a cílem je bojovat proti nesnášenlivosti a za slušnou politiku – což se projevuje účastmi na demonstracích, podporou homosexuálních manželství, případně asi čtením komentářů v liberálně profilovaných médiích.

Problémem moderního popírání idejí v politice, jejichž místo má nahradit neurčitá pravda, láska, slušnost a nekradení (případně vlastenectví, zdravý rozum či jiná vágní floskule), je záhuba politické debaty. Pokud jdu „neideologicky“ podporovat Prague Pride, není to tak, že tím nevyjadřuji politický a ideologický názor. Rádoby politik, který třeba považuje demonstraci proti fašismu za „neideologickou“, do níž se nemají promítat ideje, vlastně není politik, jen populista. Ne že by to snad v Česku i jinde nefungovalo.

Samozřejmě je jednodušší a srozumitelnější redukovat svůj politický program na zveřejňování memes a dalších internetových humorů. Ale v okamžiku, kdy k tomu přidávám, že sám nemám (a nepotřebuji) žádný ideový základ a vše, co podporuji, je dnes normální a správné, zabíjím politickou debatu. Pokud je něco základ slušnosti, a ne jen politickým názorem, automaticky tím nálepkuji druhou stranu diskuze jako nepřátele stojící mimo povolené hranice politického spektra. Činím tak na základě určité ideologické představy (zde nejspíše některého z derivátů moderního liberalismu), ale zároveň tím předem odmítám debatu a argumenty, které by druhá strana mohla mít.

Lidsky je to možná pochopitelné. Místo vyvracení cizího názoru a hájení vlastního je pohodlnější a snazší sdílet nějaký ten meme. Ale od politiků, kteří se nadto prezentují jako hlas nastupující generace, by člověk očekával aspoň základní ochotu své představy prezentovat a hájit. Protože jinak vyvstává neodbytná otázka: V čem se tyto opoziční tváře odlišují od Babiše kromě věku?

publikováno: 8. 9. 2020

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Navalnyj měl zemřít už v letadle

Po atentátu na Alexeje Navalného přibývá podle informací magazínu Spiegel důkazů, že je do celé věci zapleten Kreml. Němečtí vyšetřovatelé podezírají pachatele činu z krutého záměru. V případě otráveného kritika Kremlu …

Ďábel bydlí tu

Za mého pobytu v Innsbrucku vzbudil roku 1969 pozornost soudní proces v Curychu. Kněz Josef Stocker se svými fanatiky umlátil k smrti sedmnáctiletou dívku, prý posedlou zlým duchem. Stalo se to v Ringwilu. Ďábla …

Vášeň pro kytku s rodokmenem

Když dva dělají totéž, není to totéž. Obzvlášť když se rozhodnou, že budou sbírat a množit kaktusy… Jen málo kaktusů je samosprašných (některé se dokonce ani nemusí opylovat a vytlačují zralé plody …

Pravda o minulosti nejsou vzpomínky panských spratků

Vaše Magnificence, pane profesore, doktore medicíny a občane Tomáši Zimo! Zastáváte úřad, který sedm století před Vámi zastával autor těchto slov: Zlořečný je ten, kdo pro skývu chleba opustí pravdu. Zastáváte …

Pudová

Když vylezou pudy z děr tak to není vůbec fér Sílu mají značnou tou nás  p(r)udit začnou   Doráží a útočí máloco je ochočí Jsou jak prachu sudy co se valí …

Prohrávající společnost

Poslední srpnové týdny jsem dohledával určité starší statistiky týkající se proměn americké politiky, což se vhodně střetlo s internetovými diskuzemi českých politických mistrů, kteří mají o dění v dnešních Spojených státech …

Nic se neděje náhodně a ani samoúčelně

Jsou věci, které děláme se zřetelem na cíl, který jsme si stanovili. Jiné děláme z nutnosti, některé další vzhledem k okolnostem, jiné z ohledu k lidem okolo nás, a pak ty, které děláme kvůli svým …

Testovat, testovat, testovat

„Testovat, testovat, testovat,“ pravil Lenin. Nebo to bylo něco s učením? Věda se vyvíjí, tak se, lidi, probuďte. Doteď jsme testovali, abychom zjistili, co ten pacient má, a na základě …