Začnu připomenutím základních amerických strategií vedení studené války, kdy se podle interních a externích podmínek střídaly tři základní přístupy (mj. zde), mezi nimiž byly plynulé přechody: proaktivní rollback (vlastním iniciativním působením), containment (střední pozice zadržování) a nakonec détente (politika uvolňování). Na přelomu 60. a 70. let byly USA nuceny přistoupit k posledně jmenovanému strategickému postupu. Jakkoliv to bylo způsobeno širokou paletou příčin plynoucích z geopolitické situace i vnitropolitických okolností, naprosto zásadní roli v této změně sehrála vietnamská válka. Ta zdaleka přesáhla svůj politický rámec a jakožto dodneška zdaleka nejdůležitější poválečný ozbrojený konflikt změnila běh nejen americké (a samozřejmě i vietnamské) historie, ale předznamenávala i urychlovala epochální změny jako vpravdě dějinotvorný element. Našla svůj odraz ve vojenství, sociálních pohybech, společenských vědách,