Bylo po srpnových dnech v roce 1968 a bylo mi sedmnáct…

„Tak ty máš rodiče vusa, co?“ vyptával se mě policajt u výslechu. Opravila jsem ho, že ne, že jsou v Ú-eS-Á. „Dyť to říkám, že vusa!“ opáčil.

A tím to všechno začalo. V roce 1967 se rodičům se sourozenci podařilo emigrovat do Spojeních států a já, v té době v Londýně, jsem se vrátila zpět domů, aniž jsem tušila, že je nespatřím dalších třináct let. Každý rokem jsem žádala o návštěvu, ale vždycky byla má žádost zamítnuta.

Vzpomínám si, dnes už se smíchem, jak se mě při jedné z mých posledních žádostí policajt u okénka zeptal, jaké že je mé trvalé zaměstnání? Odpověděla jsem, že uklízečka. „Aha,“ pravil významně, „to z

publikováno: 20. 9. 2020