Stačilo málo a sbírka fotografií elitního kameramana Josefa Illíka (1919–2006) by zůstala navždy v zapomnění. Naštěstí se tak nestalo a já mohl část dochované sbírky vydat knižně pod názvem Josef Illík, Praha 1945–1958.
Dříve než čtenářům představím příběh, který stojí za vydáním výše uvedené fotografické publikace, měli by hned v úvodu vědět, že Josef Illík byl můj děda. Autora fotografií budu tedy nazývat dědou – to jen aby nedošlo ke zmatku. Čtenáři ho budou znát především jako kameramana celovečerních filmů (dovolte mi připomenout např. Kočár do Vídně, Kladivo na Čarodějnice, Král Šumavy, Už zase skáču přes kaluže, Ucho, Náš dědek Josef, Vlak do stanice Nebe, Tři oříšky pro Popelku, Princ a Večernice atd.). Ovšem fotografie mého dědy, ty ležely (a dodnes
Tento článek je exkluzivní obsah
PRO PŘEDPLATITELE PŘÍTOMNOSTI
PŘIDEJTE SE K PŘEDPLATITELŮM Jste předplatitel?
PŘIHLASTE SE
publikováno: 23. 9. 2020