Byla doba, kdy jsem měl svého řidiče. Nepomohly mi k tomu však honoráře ani tantiémy za mé básnické sbírky, povídky či fejetony. Upřímně řečeno pracoval jsem v pojízdné knihovně za pultem, přičemž „můj“ bibliobus řídil někdo jiný. Jezdili jsme po různých místech Prahy, kde chyběla knihovna anebo kde byla dočasně uzavřená stávající pobočka kvůli opravám atp. Nebyla by to špatná práce, kdyby fungoval počítačový systém přes anténu a internet (tehdy nově zaváděný), který bohužel často padal, a čtenáři pak byli velmi říční, že si v případě takového výpadku nemohli půjčovat knihy jako dříve přes papírovou kartotéku, která mohla spadnout tak maximálně na zem, což by zas tolik nevadilo, neboť by ji knihovník sebral, znovu seřadil kartičky a zase by se půjčovalo dál. Ale o křehkosti počíta
Tento článek je exkluzivní obsah
PRO PŘEDPLATITELE PŘÍTOMNOSTI
PŘIDEJTE SE K PŘEDPLATITELŮM Jste předplatitel?
PŘIHLASTE SE
publikováno: 4. 10. 2020
