Moje tři holandské zakrslé kozy jsou pěkné mrchy. Mám je jako „lux na trávu“, ale nejvíc ze všeho jim šmakuje listí keřů a stromů + jejich kůra. Náletovému jasanu na dvoře ze semen, zanesených ptáky, zlikvidovaly kůru do metru a půl výšky, takže bez lýka zchřadnul a musel jsem ho porazit. Podobně by dopadla líska, kterou jsem si kdysi přestěhoval z lesa, též obří raná třešeň, co jsem sám jako správný chlap zasadil, a i švestka, na niž koukám z kuchyňského okna, ale ta patří už k výbavě statečku selského baroka z devatenáctého století, jenž jsem šťastlivec zakoupil v září roku 1989. Bez ochrany pletivem kolem kmenů by padly také „za vlast“. Kdyby nebyla dvanáctimetrová sekvoj (sequadendron giganteum), jejíž pěticentimetrový