Až budu velkej, sliboval jsem (dlouho), napíšu knihu s názvem Hezký holky to nemaj v životě lehký. Než jsem vyrostl, Tereza Schillerová to udělala za mne.
Způsobem neobyčejně rasantním, který mi připomíná krásnou dobu Charty 77. Tehdy za mnou v pondělí do ambulance nadupal jako první Jirka Ruml. Ty vole, povídám já, tadys nám vykrvácel ze žaludku, byla to klinická smrt, co budeš dělat v tom kriminále? A on odpověděl lapidárně: Já jsem se už nasral!
Po něm přišel další můj pacient a signatář, velmi slušný pan doktor historie pracující tehdy v maringotce u nějaké vodohospodářské společnosti, který sice úspěšně přechodil rakovinu, nicméně takzvaně nervy mu tekly. Pokaždé se sice meldoval: zdravý simulant se hlásí, ale zdaleka klidn
Exkluzivní obsah
PRO ČTENÁŘE PŘÍTOMNOSTI
Milí čtenáři, chcete vědět, jak to dopadne?
Vstupte do české literární tradice a buďte s námi po celý rok – už od 1 koruny!
Pokud již patříte do klubu čtenářů Přítomnosti,
přihlaste se ZDE.
publikováno: 16. 11. 2020
