Těžko odhadnout, kolik skvělých výstav oba kulturní lockdowny, ten jarní i ten současný, poslaly ke dnu a do zapomnění. Zorganizovat výstavu není jednoduchá ani levná záležitost a všechno to úsilí teď přichází vniveč.

Je to smutné, protože výstava je pro každého umělce tím hlavním a často jediným způsobem, jak komunikovat se světem a ověřit si u publika, zda jde po správné cestě.

Je to ostudné, protože vláda, abych citoval její technokratický jazyk, umění a kulturu považuje za pouhou volnočasovou aktivitu. Někde na úrovni matějské.

A je to tragické, protože zcela a úplně zbytečné. Na jaře jsem na poslední chvíli stihnul výstavu Devětsilu u Kamenného Zvonu – a bylo nás tam ve třech patrech tuším šest. Já, šatnářka, dvě pokladní a dva nebo tři kustodi. Teď na podzim ve Ville Pellé to samé

publikováno: 19. 11. 2020