„Člověk je myšlenka, ke které dospěl,“ píše Leon Bloy v Chudé ženě.
„Je psychologicky prokázáno, že se člověk stává tím, na co myslí. Chci-li si osvojit, že jsem milovaným synem Božím, jako jím byl Ježíš (Marek 1,11), chci-li mít jeho mysl, musím na to často myslet, často se to vědomě snažit prožívat, až se jí opravdu fyzicky stanu. Nejsem neurolog, ale mnohokrát jsem četl, že se v našem mozku utvářejí neuronové cesty a spoje podle toho, nač myslíme. Slova „jsem milovaným synem Božím“ pak nejsou jen hezkou myšlenkou, nýbrž fyzickou realitou, do které se strukturoval i můj mozek. Můj mozek se opravdu stal mozkem syna Božího.“ Takhle nedávno uzemnil Bloyův závěr theolog Ladislav Heryán ve své poslední knize (Sami na této zemi?).
Zápisníky Jiřího Němce (I 1960–64, II 196
Tento článek je exkluzivní obsah
PRO PŘEDPLATITELE PŘÍTOMNOSTI
PŘIDEJTE SE K PŘEDPLATITELŮM Jste předplatitel?
PŘIHLASTE SE
publikováno: 26. 11. 2020
