Kafkův Proces je nesporně jedna z nejdůležitějších zpráv o bytosti zvané člověk v dějinách světového písemnictví. Její vizionářský dosah jsme si mohli plně uvědomit až zkušeností, kterou nám přineslo pochmurné dvacáté století se všemi svými koncentráky, masovým vražděním a celkovou dekonstrukcí lidskosti. Kafkovo dílo představuje nebývale přesný popis mechanizmu „odlidštění“, odcizení se vlastní podstatě, které stálo u kolébky těchto zločinů. Pokusil jsem se výtvarně převyprávět onu geometrii zla, nevyhnutelnost dominového efektu, daného poslušnou přizpůsobivostí většiny. Úkol je to opravdu nelehký. Mohu svou myšlenku interpretovat pouze jazykem, který je mi dostupný, který do jisté míry ovládám a znám jeho tvárnost i omezení. Konkrétní způsob, jakým jsem se snažil vyjádřit své chápání Procesu, je dán i mými osobními zkušenostmi z období tzv.