Myslet znamená být vícekrát.
To platí pro postavy v Platónových dialozích stejně jako pro nás samotné: myšlenky, o nichž se hovoří; slova, která se vyměňují; způsob, jímž se v rozmluvě upozaďuje nebo útočí a brání. Platón vidí myšlení a reflexi takhle – od odpovědi k odpovědi, od osoby k osobě, od konfrontace ke konfrontaci. Mluvit sám, jen svým jedinečným hlasem, je mu cizí.
Nejde o podřadnou volbu, záležitost vkusu nebo zálibu v literárním žánru. Dialog není forma – příjemná, zábavná, pedagogická – založená na názoru, který by mohl od někoho jiného dostat jinou podobu a stát se třeba přednáškou, manuálem, kurzem.
Dialog je absolutní nutnost, vnitřním požadavek skutečné lidské myšlenky. Je nezbytnou podmínkou myšlení.
Nikdy není sám ten, kdo myslí. Nikdy není jediným hlasem
Tento článek je exkluzivní obsah
PRO PŘEDPLATITELE PŘÍTOMNOSTI
PŘIDEJTE SE K PŘEDPLATITELŮM Jste předplatitel?
PŘIHLASTE SE
publikováno: 8. 12. 2020
