Myslet znamená být vícekrát.

To platí pro postavy v Platónových dialozích stejně jako pro nás samotné: myšlenky, o nichž se hovoří; slova, která se vyměňují; způsob, jímž se v rozmluvě upozaďuje nebo útočí a brání. Platón vidí myšlení a reflexi takhle – od odpovědi k odpovědi, od osoby k osobě, od konfrontace ke konfrontaci. Mluvit sám, jen svým jedinečným hlasem, je mu cizí.

Nejde o podřadnou volbu, záležitost vkusu nebo zálibu v literárním žánru. Dialog není forma – příjemná, zábavná, pedagogická – založená na názoru, který by mohl od někoho jiného dostat jinou podobu a stát se třeba přednáškou, manuálem, kurzem.

Dialog je absolutní nutnost, vnitřním požadavek skutečné lidské myšlenky. Je nezbytnou podmínkou myšlení.

Nikdy není sám ten, kdo myslí. Nikdy není jediným hlasem

publikováno: 8. 12. 2020