Mail tohoto znění mi přišel 2. prosince, dvě minuty po třinácté hodině. S Přemyslem Janýrem se známe od dětství. Petra Havlíka jsem poznal před více než padesáti lety. Loni to bylo právě půl století, co jsme v téhle trojici poprvé vyrazili na „čundr“ do jižních Čech. Jezdili jsme převážně stopem, spali, kde se dalo, a často i tam, kde to skoro nešlo. Zkrátka užívali jsme si pocitu svobody, která tou dobou právě rychle začínala brát za své. Pak už tu byly roky tuhé normalizace, Charta a krátce po ní odchod obou mých přátel do rakouského exilu. Za celou dobu trvání „reálného socialismu“ se nám podařilo setkat se jednou nebo dvakrát. Což byl osud mnoha přátelství v oné hnusné době, na