Kdysi vyprávěl jeden člověk, že se ho v soukromém uvolněném povídání zeptal jeden oligarcha na to, co je to ta pokora. Ten už tehdy přemýšlel o tom, že půjde do politiky, aby to měl všechno pod kontrolou přímo, a ne zprostředkovaně. A ten dotyčný účastník rozhovoru řekl, že nebylo snadné na to odpovědět. No schválně, zkuste to vysvětlovat někomu, kdo slovo pokora nemá ve svém slovníku. Pokora je stav mysli či pocit, jímž si uvědomujeme závislost na tzv. „vyšších mravních požadavcích“. Pokora se projevuje skromným chováním a nesobeckostí, což jsou rysy člověka, který respektuje druhé. Pokora vyrůstá z vědomí vlastní jedinečnosti a zároveň z pocitu slabosti a nedokonalosti. Víra bez pokory není vírou. Pokorou jsme schopni uznat svoje limity s