Když jsem (kdysi) chodil na základní školu, krátce tam působil učitel, který mi v paměti utkvěl víc než většina ostatních. Jmenoval se Slouka a byl to muž impozantního zjevu i chování. Už tehdy jsem pochopil, že je režimu nepohodlný, a proto ho posílá jen na suplování, ze školy na školu. Učil nás češtinu a mimo jiné nám vyprávěl o Boženě Němcové a o Babičce. Na závěr nám řekl, a pamatuji si to doslova: „Víte, ono to tam u těch Panklových zdaleka nebylo tak idylické, jak to Němcová popsala… Ale to je právě na tom to krásné!“ Dodnes s ním souhlasím. Boženy Němcové si nesmírně vážím, nezávisle na tom, co se ví či neví o jejím soukromém životě. Je tu dnes