Devadesátky v nás

Po masových oslavách třicátého výročí sametové revoluce z konce roku 2019 byly naopak následné události velice důležitého letopočtu 1990 – ustavování svobodné demokratické společnosti, první svobodné volby či první problémy s československou federací – v loňské veřejné debatě komentovány velmi sporadicky; přednost měla pochopitelně epidemická situace. Česká televize nicméně v pořadu Historie.cz z již letošního 9. ledna reflektovala ekonomické změny z devadesátých let minulého století. Podstatná část hospodářské reformy se totiž začala uskutečňovat 1. ledna 1991, bylo tedy opět třicetileté výročí. Nutno je ale připomenout především tzv. „léčbu šokem“, která připadla právě na tento den a která se projevila v nevídaném zdražení veškerého zboží, jež již později nikdy nemělo obdoby. Tu Česká televize nezmínila, a zrovna ta „pouhým detailem“, srovnatelným například s výměnou osoby ministra, pro tehdejšího československého občana rozhodně nebyla.

K diskusi o hospodářských reformách z 90. let byli přizváni Lubomír Mlčoch (s poměrně kritickým postojem k nim) a Karel Zeman (s poměrem spíše pozitivním, i když diferencovaně). Třetí diskutující měl postoj nekriticky pozitivní. Byl jím Roman Češka, jenž v 90. letech v poměrně mladém věku kolem třicítky působil ve vrcholných politicko-správních funkcích jako náměstek ministra pro správu národního majetku a jeho privatizaci či jako předseda výkonného výboru Fondu národního majetku, a chvíli i jako poslanec za Občanskou demokratickou alianci. Nápad České televize pozvat do debaty někoho, kdo se vytváření reforem přímo účastnil, nebyl určitě špatně míněný.

Výsledkem však alespoň pro mě bylo déjà vu právě z doby před dvaceti pěti lety, stačilo pouze vyměnit čas přítomný za čas minulý. Stejně tak jako v nekonečných televizních diskusích o ekonomických reformách z 90. let, jež ustaly někdy s koncem této dekády, je právě Češka vehementně bránil. Ne snad arogantně (tento výraz bych použil pro projevy jiných předních mužů ekonomických reforem), ale určitě velmi sebejistě. Přes snahu moderátora Přemysla Čecha místy klást Češkovi protiotázky „na tělo“ se všechno dělá/udělalo dobře. Reformy byly fenomenálně úspěšné. Potíže byly buď dané jen a jen předchozí dobou čtyřiceti let komunismu, nebo se nedaly předvídat, bylo třeba se učit za pochodu. Zkazily to pozdější socialistické vlády. Pod termín „tunelování“ se dnes jen zahrnuje všechno to, co se nám nelíbí. Prostě „zlaté devadesátky“. Možná že jedinou chybou bylo to, že se věci málo vysvětlovaly.

Chtělo by se až říct, že čím víc to vysvětluje právě Češka, tím méně tomu věřím. Ani čtvrtstoletí nestačilo na to, aby své tehdejší názory mírně reflektoval, pozměnil, modifikoval, poupravil, podíval se na věc trochu z jiného úhlu. Sám jsem si po tomto déjà vu také vzpomněl, co vlastně v té době kolem mých dvaceti let spoluvytvářelo mé postoje k politicko-společenským záležitostem. Postupné uvědomění toho, že přímočará obrana nastoupené cesty ekonomické transformace jako „jediné možné“ není něčím, co by do demokratičtější a pluralitnější budoucnosti bylo nějak zvlášť produktivní – že je takto mluvit vlastně do budoucna neudržitelné. Paralela s rétorikou, že dějiny smetou toho, kdo se jim bude zpěčovat, protože neví, kam mají jít, byla očividná.

Mám dnes 90. léta ekonomických i jiných změn za poměrně ambivalentní období. Na jednu stranu, nehledám protiargument k názoru, že byla lepší než 70. či 80. léta. Na stranu druhou, asi by se našly věci, které neměly být prováděny tak, jak prováděny byly, některé byly možná dělány moc rychle, jiné moc pomalu (mj., sám předseda ODA Jan Kalvoda, tj. předseda Češkův, přišel už roku 1996 s provokativním pojmem „bankovní socialismus“ odkazujícím na fakt, že přes permanentní rétorické zaklínání se privatizací zůstávají i nadále české banky ve státních rukách). A některé věci pak neměly být prováděny vůbec: neměl být ignorován právní rámec, neměly být vytunelovány banky a kampeličky. Devadesátky nepochybně vyústily v morální kocovinu, jejíž následky možná máme v české politice dodnes. Nejvíce voličů preferuje protikorupční politické hnutí, a povědomí o tom, že tady existuje korupce nemalých rozměrů, muselo někdy vzniknout. Jestli ne právě v 90. letech. A mám také za to, že spousta lidí dříve někdy něco zaslechla o spálené zemi, přitakala tomu a roku 2013 a 2018 se při prezidentských volbách rozhodla tak, jak se rozhodla. Raději toho, kdo řekne věci na plná ústa, než toho druhého.

Bylo by samozřejmě chybou Češkovu tak do očí bijící zaujatost nahradit zaujatostí opačnou. Myslím dokonce, že mnoho jím uváděných faktů bylo pravdivých, ale jsem skeptický k tomu, jestli bylo korektní je užít jako argumentů pro zdařilost tehdejších reforem v modelu, který vyhovuje Češkovi. Jestliže uváděl, že všichni jeho známí získali z kuponové privatizace zpět to, co do ní investovali, měl někdo jiný poukázat na zjevnou sociální bublinu Češkova světa. A také na to, že cílem, který tvůrci kuponové privatizace původně deklarovali, nebylo získat zpět ony dva tisíce korun správních poplatků, ale nabýt podíl na národním hospodářství, jehož výše byla na jednoho občana účetně odhadnuta na přibližně 75 000,- Kč – a to v tehdejších, nikoliv dnešních cenách. Tady možná vede klíč k polemice s Češkovou přímočarou rétorikou.

Každopádně, nestrannější a objektivnější hodnocení ekonomických reforem, které začaly před třiceti lety, Česko stále ještě čeká.

 

publikováno: 22. 1. 2021

Datum publikace:
22. 1. 2021
Autor článku:
Jan Dlask

NEJNOVĚJŠÍ články


Malý stát zemřel, zapomeňte, přichází Erár!

Prakticky každá vláda si do programového prohlášení píše, že chce „moderní, štíhlý, efektivní, úsporný stát“. …

Beneš, zasloužil se o stát – Mýlili jsme se

3. panel konference o E. B. Třetí diskusní panel konference Přítomnosti o Edvardu Benešovi, která proběhla v Topičově …

Bezpečnostní riziko

Jestliže člen vlády, zejména pak ministr silového ministerstva, a jím ministerstvo zahraničí je, začne mluvit o někom …

Dostali jsme, co jsme chtěli?

Výchozí situace: V bytě jednoho slovenského maloměsta se na Silvestra schází rozvětvená česko-slovenská rodina, aby společně …

Británie v jaderné pasti

V Česku panuje „jaderný konsensus“. Celá politická scéna se zcela výjimečně shodne – na tom, že …

Jeden svět: Filmová debata o stavu současného světa

Už čtvrt století obohacuje kulturní scénu Česka Mezinárodní festival filmů o lidských právech JEDEN SVĚT; dvacátý …

Benešova mnichovská zrada

2. panel konference o E. B. Druhý diskusní panel konference Přítomnosti o Edvardu Benešovi, která proběhla …

Večírky s Přítomností XII.

Pravidelný cyklus neformálních rozhovorů s významnými osobnostmi v exkluzivním Eccentric Clubu na Praze 1 ve středu 27. …