Letohrádek Hvězda v pražské Liboci bývá nyní zmiňován především v souvislosti s „hranatým výročím“. Před čtyřmi sty lety se lovčí zámeček nebo také letohrádek neobvyklého tvarosloví stal svědkem bitvy na Bílé hoře. Letohrádek obývala vojska a byl tu také uskladněn střelný prach. A před čtyřiceti lety se k němu často vydávaly školní skupiny, aby navštívily Muzeum Aloise Jiráska. Původní historie kouzelné stavby je však křehká, magická a pravděpodobně zůstane navždy příběhem s tajemstvím. Za vším hledej ženu?

Nad Prahou

Devadesát let před osudnou bitvou na Bílé hoře zřídil v lese Malejově císař Ferdinand I. oboru, kterou nechal později obehnat zdí. Souběh osmi alejí převážně dubových stromů už tehdy tvořil hvězdu. Založení obory bylo ovšem pro císaře z rodu Habsburků jen drobným počinem, v roce 1538 se sám panovník zřejmě podílel na projektu letohrádku Belvedér, který věnoval své milované Anně Jagellonské. Svoji velmi schopnou, krásnou, a přitom i skromnou ženu hluboce miloval. Porodila mu patnáct dětí, navíc se stala jeho místodržitelkou a partnerkou nejen v osobním životě, ale i v politických sférách. Při porodu poslední dcery Johany Anna zemřela a Ferdinand Habsburský se na zbytek života zachmuřil.

„Lusthaus“ neboli letohrádek je v českých šlechtických zahradách i v krajině samotné častým prvkem. Renesanční styl života nabízel vyšší společnosti strávit příjemné chvíle při odpočinku, tanci, na lovech, kláních i hostinách. Toto určení Letohrádek královny Anny dokonale naplňoval. Usazen v příjemné zahradě poblíž Hradu, vzdušný svými arkádami, ozdoben vlysy, antickými motivy (a také říšskými orlicemi) působil jako elegantní vila, lucerna nad Prahou, skutečná „krásná vyhlídka“. I když se Anna Jagellonská úplného dokončení reprezentativní stavby nedožila (letohrádek vznikal 27 let), byl tento dar z lásky jistě nad všechny klenoty. Celá stavba je protkána symboly např. s důrazem na čtyři živly a i dnes má až harmonizující účinky. Vnuk Anny a Ferdinanda, Rudolf II. tu posléze umístil část své sbírky – kunstkomory, observatoř si tu zřídil jeho matematik a astronom Tycho de Brahe.

Zlatavá Filipina

Se svými dvěma nejstaršími syny měl potom Ferdinand I. velké plány. I jeho druhorozený syn Ferdinand (*1529) byl horkým adeptem na svazek s některou z evropských princezen a zářnou politickou kariéru. Český místodržící a rakouský arcikníže Ferdinand II. prý vynikal šarmem, fyzickou zdatností, inteligencí i vzděláním. Marie Stuartovna nebo Marie Anglická? Která bude paní jeho srdce? Osmnáctiletý Ferdinand se plánům svého otce vymknul, a navždy si tak zavřel dveře k nástupnictví. V Augšpurku se seznámil s dívkou (o několik let starší), která smetla ze stolu všechna dosavadní galantní dobrodružství i navoněné rukavičky urozených nevěst. Filipina Welserová (pohádky vyprávějí, že mu, jedoucímu na koni, hodila z okna kapesníček) byla nejen čarovná a elegantní. Byla vzdělaná, také praktická a kultivovaná. Filipina, připomínající na portrétech rusé dívky Botticelliho obrazů, zračila arciknížeti pravděpodobně to, co poznal u své matky. Že žena může být i vysoce postavenému muži rovnocennou partnerkou, city i společné plány mohou přinést mnoho dobrého. Kreativitu, harmonii, skutečnou vzájemnou lásku. Zlato času? Mladý muž se nechtěl nechat o tuto životní šanci připravit. Rodící se cit narážel na obrovskou překážku. Filipina byla neurozená měšťanka. I když se její otec František Welser vypracoval z kupce až na váženého finančníka, šlechtický titul dcera neměla. Arcikníže Ferdinand vztah otci i dvoru usilovně tajil. Welserovi tušili potíže a obávali se o ctnost a pověst své dcery. I o její život. Známým příběhem je pomoc Filipininy tety, Kateřiny z Lokšan, která umožňovala Ferdinandovi návštěvy zbožňované Filipiny u sebe na zámku v Březnici a mladou lásku všemožně podporovala.

Stella – Hvězda

V této době počíná v Nové královské oboře, sedm kilometrů vzdálené od středu Prahy, stavba letohrádku nazvaného Hvězda. (Belvedéru zbývá k dokončení ještě desetiletí.) Základní kámen Stelly položil sám zadavatel Ferdinand II., ten záměrně vybral datum 27. června 1555. Součet číslic dne a měsíce dává opět patnáctku, součet letopočtu magické číslo sedm. Jde o tři sta jedenácté pětileté období (lustrum) po narození Krista. A Kristovo zrození také zvěstovalo znamení hvězdy. Nabízí se teorie – a některé prameny o tom hovoří –, že letohrádek vybudoval zamilovaný Ferdinand jako útočiště pro svou lásku, na dokončení stavby prý velmi pospíchal. Stavba měla ale zřejmě stejný účel jako jiné letohrádky – oslavu lovu, života, lásky… Renesanční oslava pozemských rozkoší? Hvězda skrývá mnohem víc. Bývá označována za „filozofické obydlí“. (Zadavatel a autor plánů Ferdinand II. se silně zajímal o filozofii, matematiku, perspektivu, ale i moderní vědy – alchymii, geometrii, astronomii. Byl ovlivněn hermetismem. Vlastnil a doplňoval jednu z nejobsáhlejších knihoven Evropy.) Symbolika čísel a data vzniku tu zase hraje zásadní roli. Podzemní podlaží a dvě nadzemní mají po pěti místnostech, v nejvyšším patře je jeden hodovní sál. Čtyři patra znázorňují čtyři živly. Každá z podlah je vyskládána do jiných obrazců, dodnes se vedou spory o jejich pravý význam. Dlažba v hodovní síni kopíruje tvar hvězdy a údajně znázorňuje 12 os rozměrů vesmíru. Unikátní štukatury zdobící stropy v přízemí jsou dílem italských umělců a nabízejí množství různých výkladů. Ať už jde o mytologické výjevy, antické postavy, zpodobení vesmírných těles, či alchymistických prvků. Hvězda je nejvýše položeným místem v Praze a je odtud široký rozhled. Vysokou věžičkou – paprskem – se v 16. století skoro dotýkala nebes. Do podzemí, opačným směrem než k nebesům, prý mířila tajná chodba. A tvar letohrádku? Oproti původní podobě je dnes zámeček trochu usedlou bábovkou. Ferdinandova stavba s vížkou byla štíhlejší a vznosnější. A půdorys stavby – hexagram – Šalamounova hvězda – fascinuje dodnes. Možností, jak vysvětlit inspiraci dokonalým tvarem, je mnoho. Propojení dvou trojúhelníků – jin a jang, Země a Nebe, dva protiklady, světlo a temnota, muž a žena, aktivita a pasivita, Ferdinand a Filipina? Nejsilnější energie, esence, která vznikne propojením dvou rovnovážných principů je – láska?

Renesanční pár

Ferdinand si tajně vzal Filipinu Welserovou v Březnici v mrazivém lednu 1557. O rok později se jim narodil první syn, přesídlili na Křivoklát a zde se v roce 1560 narodil druhý chlapec, který byl stejně jako jeho bratr v Březnici „nalezen“ a „adoptován“ paní Filipinou. Až smrt dalších dětí – maličkých dvojčat přiměla zřejmě Ferdinanda I. k tomu, aby se smířil s morganatickým sňatkem svého nadějného syna a přiznal vnoučatům a snaše doživotní rentu. Děti nerovného svazku byly ale vyřazeny z možnosti následnictví. I tak se Andreas s Karlem dobrali významné kariéry. Po smrti otce se rodina Ferdinanda II. přesunula do Tyrol, nad kterými získal bývalý arcikníže správu. Opustili Prahu, také Březnici, kde byli šťastni, královský Křivoklát i Hvězdu, nejkrásnější renesanční letohrádek na sever od Alp. Odraz hvězd na Zemi. Co je nahoře, je i dole – a naopak. Čekala je správa svěřeného území a sídelní zámek Ambras, ze kterého vybudovali velkolepou a dodnes obdivovanou renesanční rezidenci. Skvěle se doplňovali. Ferdinand byl úspěšný muž, usilovně pracoval, vytvořil mimořádnou sbírku zbraní a brnění, na Ambrasu také dál pečoval o svoji knihovnu, rozsáhlé sbírky umění, kabinet kuriozit, věnoval se v nově zřízených dílnách řemeslům. Filipina představovala ideál pečující a milující ženy. Vychovávala děti, napsala dvě knihy kuchařských receptů a léčitelských předpisů, pěstovala zdraví prospěšné byliny a keře. Věnovala se tak své ženské alchymii a zahradě. Díky své pověstné (celoživotní) vlídnosti a snaze pomáhat a léčit překonala i nevoli obyvatel Tyrolska ke své osobě – neurozené ženě Ferdinanda II. Stala se tu uctívanou a váženou osobou, uznávanou léčitelkou. Byla výborná organizátorka slavností a opulentních hostin. Ráj na zemi a dokonalé souznění dvojice zde dospěly svého vrcholu. Vleklé problémy po těžkém porodu, u léčitelky až nepochopitelná nestřídmost v jídle a pití, přispěly k předčasnému odchodu této zajímavé ženy. Chronické zdravotní obtíže ji vyčerpávaly a Filipina zemřela v roce 1580 v 53 letech, zřejmě v náručí svého manžela. Dva roky poté se Ferdinand II. Tyrolský oženil se svou neteří Annou Kateřinou Gonzagovou. Porodila mu tři dcery.

O pár desítek let později pomine ohňostroj renesanční doby. Skončí rudolfinská éra. Proběhne nejznámější bitva našich dějin a přijde období, které vnímáme jako chmurné. Všeobecně vštípená „doba temna“ ale nese tuto energii a kráska na hoře jménem Bílá mihotá v zajetí vojsk, posádek a zásob střelného prachu. Přijde o svou věžičku, elegantní proporce i barokní cibule. A neustále přitahuje nadpozemským tvarem.

1935

Vítězslav Nezval ve 20. letech nechal okouzlit působením francouzského surrealismu a způsobem tvorby plné asociací, imaginací a cest k niterným otázkám a odpovědím. Nezval, který se sám aktivně zabýval astrologií, byl uchvácen magickými představami, volností, hlubinami duše i psychoanalýzou. Díky své představivosti měl schopnost výkladu a interpretace astronomických skutečností.

Francouzský básník a spisovatel André Breton, duše surrealistického směru, v roce 1924 vydal Manifest surrealismu, ve kterém ho definoval jako „čistý psychický automatismus“. Cestoval a propagoval směr v uměleckých kruzích za hranicemi Francie. Přijal pozvání českého básníka a navštívil v březnu 1935 Československo a Prahu (spolu s manželkou a Paulem Eluardem). Jedna z jeho cest (pravděpodobně v doprovodu Nezvala) vedla k letohrádku Hvězda. Stavba na něj zapůsobila tak, že ve svém románu Šílená láska (L´amour fou, 1937) zámeček zmiňuje a můžeme zde objevit i fotografii letohrádku.

À flanc d’abîme, construit en pierre philosophale, s’ouvre le château étoilé.

Na okraji propasti se otvírá zámek, postavený z Kamene mudrců, zámek ve tvaru hvězdy.

(přeložil Zbyněk Havlíček)¹

 

(V roce 2005 byl v areálu letohrádku instalován pamětní kámen s tímto nápisem, který má připomínat návštěvu francouzského surrealisty.)

 

Merkaba

André Breton se pravděpodobně při svém hledání seznámil i s alchymistickými texty. Fascinovaly ho „zázraky“, náhody, zákoutí lidské duše, stejně tak jako „kuriozity“ a tajemné předměty, které sbíral a stavěl do nových souvislostí, podobně jako rudolfinští předchůdci – alchymisté. Stejně vnímal i symbol hvězdy. Cesta za hvězdou, putování řízené Polárkou, cesta protivenstvími i písky, cesta skalním labyrintem, na jehož konci je světlo, to byla inspirace pro surrealistickou výstavu a instalaci v roce 1947. Vzpomeňme cestu mudrců za Ježíškem a cesty poutníků do Compostelly.

 

„Bylo osudové, a tudíž nevyhnutelné, že vůdce surrealistického hnutí nalezl v průběhu jednoho ze svých posledních výletů do přírody v srpnu roku 1966 ve vesničce Domme v kraji Dordogne onen mnohostěn s osmi hroty a dvaceti čtyřmi stěnami.“²

Gigantický krystal, jenž odpovídá Univerzálnímu léku nebo Filosofickému kameni, dnes zdobí onen skromný náhrobek na hřbitově Batignolles v Paříži, k čemuž byl bezpochyby určen od věčnosti. Jak zářící ve své nedotknutelnosti se jeví na prahu této věčnosti následující básníkovo alchymické vyznání víry: Hledám zlato času.³

 

 

Středověké městečko Domme je spjato s vězněním templářů, kteří po sobě zanechali mnoho geometrických a silně symbolických obrazců vyrytých do skály. Hvězdou na básníkově hrobě je kamenný polygon, který tu Breton nalezl asi měsíc před svou smrtí. André Breton zemřel v září 1966. Je symbolické a zázračné, že se jedná o „hvězdný čtyřstěn“ zvaný Mer (světlo), Ka (Duch), Ba (tělo). „Posvátné těleso“ je prostorovým znázorněním Šalamounovy hvězdy, jinu a jangu, vyššího i nižšího. Představuje spojení lidského těla s duchovním a energii lásky. Prostorovou hvězdu si můžeme představit i jako dvě pyramidy energie rotující proti sobě. Souzní s lidskou srdeční čakrou – energetickým centrem lásky. André Breton opět potkal HVĚZDU.

 

2021

Praha je po letech zase zasněžená. Bílé střechy, větve stromů, málo lidí v ulicích. Máme tu svíravý čas omezení. Kolem Hvězdy pulzuje život. Vlídné místo plné dětí na bobech, dvojic na procházce i běžkařů na prkýnkách různého stáří. Pejskaři i romantici. V oboře je živo.

 

Zdroje:

CANSELIET, Eugéne. 2014. Alchymie vysvětlená na základě svých klasických textů. 1.vydání. Malvern. ISBN 978-80-87580-65-3

GROESSING, Sigrid-Maria. 1993. Kupecká dcera v domě Habsburků. 1.vydání. Praha: Melantrich. ISBN 80-7023-171-8. (i obr.)

BERGERON, Pierre et al. Tři francouzští kavalíři v rudolfínské Praze. 1.vydání. Praha: Panorama, 1989. ISBN 80-7038-043-8 (i obr.)

STEJSKAL, Martin. 1991. Labyrintem tajemna aneb Průvodce po magických místech Československa. 1.vydání. Praha: Paseka, 1991. ISBN 80-85192-08-X

Historie.cs: Ferdinand Tyrolský — Česká televize (ceskatelevize.cz)

Citace:

1)CzWiki > Hvězda (letohrádek)

2)CANSELIET, Eugéne. 2014. Alchymie vysvětlená na základě svých klasických textů. 1.vydání. Malvern. ISBN 978-80-87580-65-3 s. 130 (L´archibras I, duben 1967. Le Terrain vague, s. 21.)

3)CANSELIET, Eugéne. 2014. Alchymie vysvětlená na základě svých klasických textů. 1.vydání. Malvern. ISBN 978-80-87580-65-3 s. 130

publikováno: 13. 2. 2021