Hypotéky jsou zas na naprostém minimu a v satelitech se staví bez přestání. Pole a louky se dělí na parcely skoro bez zahrad. Staví se domky bez sklepa, bez půdy, přízemní na betonové desce a s dvougaráží. Sklep a půda jsou nejbližší tajemství, vzpomínkám, dějinám domu a spojením se zemí a jsou jedinečné a intimní.

Komunikujeme právě na té úrovni, na které žijem, a žijem jenom tím, co nám stojí za řeč, myšlenku před usnutím, vzpomínku při práci, u čeho se zdržuje naše srdce při polibcích.

Přízemní život si žádá přízemní literaturu, na nějaké výšky a hloubky se nedrápe, ale hlavně je neumožňuje – na placaté střeše nevztyčíte žebřík, základovou deskou nesestoupíte do sklepa. Na přízemní terase si můžete jen tak při barbecue pohrávat nezávazně s nezávaznými tématy, ideologicky řečnit, sjednávat kontrakty.

I do našeho obytného přízemí ale padá nebe a vzlíná podzemí. Obojí nechává vstupovat skutečný básník nejen Deml, ale i Nezval, nejen Čapek, ale i Vančura, Broch, Musil, Kafka. Člověk opravdu bydlí básnicky, nebo jen vegetuje.

 

publikováno: 19. 3. 2021