Přirozené zdraví v nemocné společnosti

Pro začátek bych objevně uvedl, že vláda jde naprosto mylnou cestou při eliminaci covidu-19. Už od prvního grafu, který někdy v září unikl do Echa 24, bylo jasné, že se virus šíří hlavně na pracovištích (39 %), ne ve školách (5 % základní, 2 % střední a 2 % vysoké), nikoliv ze zahraničí (2 %) ani ze sportu (1 %) či kultury (1 %). Přesto byly v podstatě uzavřeny hranice, školy, kultura a sportoviště. Naopak ve firmách se to nechalo bez jakékoliv redukce běžet, až teprve nedávno byla stanovena povinnost testování, ovšem hned bylo hlášeno, že na to není dostatek testů. Podle nových informací je také zřejmé, že uzavřené okresy nic neřeší, efektivita tohoto opatření je mizivá (1).

Nicméně bych chtěl tímhle článkem mířit ještě k mnohem hlubším souvislostem, které už tak zřejmé nejsou, ale postupně by se krok za krokem před námi mohly otevírat.

Myslím, že je načase vnímat téma zdraví v jeho celostním (holistickém) pojetí. Zdraví je z hlediska psychosomatiky provázané s fyzickým i duševním rozpoložením. Člověk, který sportuje, žije plným sociálním a kulturním životem a je naplněn zážitky, má prokazatelně vyšší imunitu, než člověk, který jen chodí do práce a pak na gauči sleduje jobovky z televize, který přichází o svoje úspory a děsí se, z čeho zaplatí nájem (aniž by to mohl nějak ovlivnit). Nebo člověk, který je ovládán strachem – nejen z onemocnění, ale třeba i z očkování a také z toho, co bude, když se očkovat nechce. Tato vláda (ale v menší míře i jiné) používá téměř jedinou motivační strategii – strach. Je to z hlediska péče o zdraví opravdu efektivní? Myslím, že je celkem jasné, že když si covid nyní vybírá své oběti i z řad o něco mladších ročníků než osmdesátníků, může za to dlouhodobá mediální a vládní masáž strachem. Je to dost podobné situaci s kůrovcem v našich lesích. Za normálních okolností je kůrovec fatální jen pro oslabené stromy, ty má z lesa odstraňovat. Pokud jsou ale oslabené prakticky všechny (suchem, nevhodnými stanovišti), pak máme kalamitu (= epidemii).

Před 100 lety ve světě řádila španělská chřipka. Zvláštní na ní bylo, že byla smrtelná především pro lidi v plné síle, zejména mezi 18 a 40 lety. Ale opravdu v plné síle? Španělská chřipka se rozšířila na konci první světové války, války, která se nehýbala z místa a která se zejména vojákům jevila totálně nesmyslnou. Boj o pár stovek metrů území, dělostřelecká příprava, útok na bodáky, obsazení zákopu o 100 metrů dál, druhý den totéž, ale z opačné strany. Ne náhodou byla generace mužů, kteří to zažili, spisovateli nazvána „ztracenou generací“. I ti, co se vrátili, už obvykle nedokázali žít předešlý normální život, trpěli posttraumatickou stresovou poruchou, navracejícími se děsy a ztrátou smyslu života. K tomu přidejme strach, ale i špatnou stravu, prochladnutí, nevyspání… Teoreticky z hlediska věku sice v plné síle, z hlediska psychosomatiky však naprosto bez imunity, bez „šťávy“. Ideální terč pro patogen, který je „dorazí“.

Současnými opatřeními i my přicházíme o „šťávu“, celá společnost se postupně stává „ztracenou generací“, a tedy ideálním adeptem na horší až fatální průběh covidu. Předpokládám, že u voleb se téma covidu stane tématem číslo jedna (spolu s hlubokou ekonomickou krizí, proticovidovými opatřeními způsobenou). Samozřejmě by liberální strany měly prosazovat například výhodné dotace podnikatelům na obnovu zruinovaných živností, ale také by měly už nyní jednoznačně dávat najevo, v čem zásadně nesouhlasí s vládními opatřeními. Například možnost chodit do přírody jen na svém katastru byla naprosto proti přirozené imunitě lidí. Kolik asi procent lidí se nakazilo v lese třeba na běžkách? Stejně tak uzavření vnitřních a vnějších sportovišť, sjezdovek, saun vedlo k horší fyzické kondici lidí. Jen od března do listopadu 2020 prý Češi průměrně přibrali 6,5 kila (2)!! Lze předpokládat, že přes zimu to bylo ještě víc… Pochopitelně není tajemstvím, že právě pro lidi s obezitou je koronavirus nebezpečnější, vypadá to skoro, jako bychom si cíleně připravili vhodnou půdu pro mnohem více hospitalizovaných a zemřelých.

Na duševní úrovni pro různé vrstvy lidí tentýž problém se ztrátou energie, a tedy imunity znamená zavření divadel, koncertních síní, hudebních a tanečních klubů, modliteben, kostelů… Kvantifikovat ztráty způsobené covidem versus opatřeními na průměrné době dožití se pokusil matematik Karel Janeček (3). Mimo jiné píše: „Ve Švýcarsku došlo k obrovskému nárůstu těžkých depresivních příznaků z 3 % před pandemií na 9 % v březnu a 18 % v listopadu. U mladých lidí do 24 let se toto číslo vyšplhalo až na 29 %. Je přitom zřejmě, že dopady opatření u nás jsou mnohem horší než ve Švýcarsku.“ Zavření škol má vedle psychického, a tedy zdravotního dopadu také pravděpodobný dopad ekonomický, podle ekonoma Daniela Münicha společnost přišla o 500 miliard korun (4). Občas se v novinách otiskují grafy ohledně nadměrného umírání na podzim a v zimě. Ukazuje se, že jen část z toho tvoří pacienti s covidem, podle mého názoru druhá část těch lidí, kteří zemřeli „nad normál“, jde na vrub lockdownům a s nimi spojenému zhoršení psychického a zdravotního stavu, depresí a sebevražd – riziko sebevražd se prý zvýšilo o 300 %!! (5) (6) (7) (8) (9)

Je potřeba poukazovat na to, že zdraví není jen tématem negativního/pozitivního testu, ale tématem mnohem širším. Celkově lze říct, že společnost diskriminuje celou jednu velkou skupinu lidí, tedy lidi zdravé, kteří zdravě jedí, udržují (udržovali si) dobrou fyzickou kondici a udržovali se v duševní svěžesti. Tito lidé, pro něž koronavirus neznamená nic víc než běžná chřipka anebo ho vůbec přejdou bezpříznakově, jsou největší obětí opatření a nebojím se říct perzekucí. Přišli o většinu možností sportovat (zbylo jen běhání po katastru obce, přičemž jen mimo intravilán bez roušky), o možnost se setkávat, chodit na kulturu, cestovat, vzdělávat se. Musejí nosit respirátory, v nichž se ve vlhku a teple množí patogeny a které přispívají ke snižování imunity tím, že si člověk nevytváří protilátky na patogeny prostředí, vyskytující se v běžné, neškodné míře.

Pokud se proti tomu někdo ozve, je označen za dezinformátora, na ulici pak zakleknut, zatčen a odveden i od svého dítěte. Aktivní, zdraví lidé plní energie jsou často podnikaví, nebojí se rizika, a tak měli živnosti. Ti, kteří měli tu smůlu, že podnikali v oblastech kontaktu s lidmi (restaurace, cestovní ruch, vedení kurzů…), navíc přišli o výdělek i úspory, zatímco lidé, pracující ve fabrikách či státní správě vesměs nepřišli o nic. Celá společnost se prostřednictvím obřích deficitů rozpočtu řítí do ekonomické katastrofy, která velkou část dnešních čtyřicátníků uvrhne do chudoby (11). A celá ta situace jen nahrává pokusům o cenzuru, utajování informací ze strany vlády a úřadů a šmelinám pod patronátem „nejvyšších“ (12) (13).

A nyní jsou zdraví lidé ještě nuceni se podrobit očkování, které jim samotným nemusí vůbec nic pozitivního přinést. Musejí se podrobit ruletě, která jim může přinést zdravotní komplikace (o krátkodobých včetně několikadenního ochrnutí lícního nervu se ví, úmrtí se vyšetřují a o dlouhodobých se zatím nemůže vědět nic). A pokud se nepodrobí, tak přijdou o podstatnou část svých lidských práv (například z Listiny základních práv a svobod:  Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu. Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Osobní svoboda je zaručena. Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. Svoboda pohybu a pobytu je zaručena. Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny. Právo pokojně se shromažďovat je zaručeno. Právo svobodně se sdružovat je zaručeno. Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. Zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena. Každý má právo na vzdělání.) Přitom očkování u nás i ve světě odmítá nejen významná část laiků, ale i zdravotníků (14).

Ta diskriminace zdravých, aktivních a společenských lidí je faktem. Dlouhými lockdowny vychováváme nezdravou společnost plnou strachu. A jaký je výsledek? Přesto jsme v počtu nadměrných úmrtí na špici Evropy (3. místo), loni u nás zemřelo navíc 17 000 lidí. V tolik kritizovaném Švédsku s liberálním přístupem to bylo v přepočtu na naše podmínky jen 6000 a drží se ve spodní třetině tabulky (15).  Myslím si, že je na čase oprášit deklaraci z Great Barrington a skutečně se zaměřit jen na ochranu těch ohrožených, protože celoplošná „ochrana“ lockdowny očividně nefunguje. Tedy těm ohroženým dát dobrovolnou možnost chránit se očkováním, respirátory, rukavicemi, zajištěním nákupů, přednostním testováním a trasováním, posléze telefonickým dotazováním na průběh nemoci eventuálně preventivním podáním některých léků při začátku nemoci (vše viz návrh prof. Berana 16 a 17) . V oblasti sociálního vyžití pak zaškolením třeba do videohovorů včetně pořízení notebooků nebo vyvinutí jednodušeji ovladatelných zařízení pro videohovory s příbuznými apod., cokoliv, co budou chtít, ale zbytek společnosti je potřeba nechat žít, vzdělávat se, vydělávat (v rámci sociální politiky i na ty nemocné a staré) a pracovat na svém fyzickém i psychickém zdraví a imunitě. Mimochodem dlouhodobé zavření škol pochopitelně vede k tomu, že mnozí zaměstnaní rodiče musejí dávat děti k prarodičům, kteří jsou pak přes děti, jež si prostě musejí hrát venku s jinými dětmi, více vystavení riziku nákazy.

K čemu vlastně slouží očkování, proč bychom měli být očkováni ideálně všichni? Není to tak, že očkování má ochránit svého nositele? Pokud vím, tak stále se operovalo tím, že se nesmějí přehltit nemocnice, to by očkování ohrožených skupin mělo splnit. Proč si hned klást cíl úplně vymýtit koronavirus z populace očkováním všech? Podle docentky Ireny Koutné, vedoucí týmu, který zkoumá imunitu po prodělání covidu a po očkování, tvrdí, že „nejde o to, aby se člověk vůbec nenakazil, ale o to, že pokud se nakazíte, nemáte průběh, který je fatální (18).“ Dále píše, že kvalitní imunitu podle výzkumu máme i 9 měsíců po prodělání covidu a s velkou pravděpodobností bude trvat i dlouho poté, protože klesá jen velmi pomalu (studie bude dále pokračovat). Nicméně záleží na tom, jak se svou imunitou pracujeme a v momentě, kdy 62 % lidí má nadváhu a 25 % je obézní, je to problém. Na obézní lidi ani očkování moc nefunguje. Píše i o tom, že „nedostatek kyslíku vede k horší funkci imunitního systému. Takže celkové nastavení dnešní společnosti je takové, že náš imunitní systém ničí.“ Ohledně imunity po očkování říká: „Bohužel jsme zjistili, že u cca 20 až 25 % lidí po první dávce nejsme schopni naměřit žádnou paměťovou stopu. Po druhé dávce už paměťová stopa nastoupila skoro u všech, kromě asi jednoho nebo dvou procent, nicméně nikdy nedosáhla průměrných hladin, kterou dosahuje u lidí, již nemoc prodělali. Očkovat lidi, kteří už covidem prošli a mají paměťové buňky, je v tuto chvíli nesmysl. Dále nemůžeme vědět, jak to zacvičí s imunitním systémem, pokud se tyto dvě věci potkají. Kdo říká, že nijak, tak lže, a kdo říká, že je to špatně, také lže. Informace zatím nemáme. Že je to zbytečné, je jediné, co můžeme říct. Tím, že očkujeme lidi, co už se nakazili, také popíráme všechny informace, které jsme nasbírali za těch spoustu let, co masivní vakcinace proti jiným nemocem probíhá. Je to na hlavu postavené. Strašně špatně je i to, že lidé, co se očkovat nenechají, byť nemoc prodělali, by mohli být šikanovaní, že by nemohli cestovat a žít normální život, přitom jsou na tom z hlediska imunity často i lépe. Lékaři, co nemoc prodělali a mají dostatek imunitních buněk, musí chodit každých pár dní na výtěry. Očkovaní přitom chodit na výtěry nemusí, přitom z hlediska šíření infekce jsou minimálně stejně nebezpeční jako ti, co nemoc prodělali.“  Svůj názor na očkování jako odbornice, která toho o imunitě po prodělání covidu a po očkování ví asi nyní v ČR nejvíc, v závěru článku shrnuje: „Mně osobně nedává smysl očkovat lidi ve fertilním věku, to znamená lidi, kteří jsou mladí a plánují zplodit děti, pokud tedy samozřejmě nejde o rizikovou skupinu. Velmi mě mrzí, že se takhle tlačí na očkování lidí ve fertilním věku a mladistvé. Buďme upřímní, my jako lidstvo nemáme informace o tom, jak vakcína funguje, my nevíme, jestli se třeba nějaké dlouhodobé efekty neprojeví za 10 nebo 15 let. Fakta nejsou. Takže můj osobní názor je: Ano, naočkujme populaci, která je riziková, jako starší spoluobčané, naočkujme chronicky nemocné, mohou se nechat očkovat dobrovolníci. Ale toho, kdo se očkovat nechce a je mladý, toho bych neočkovala, a hlavně ho kvůli tomu neomezovala. U řady svých mladých kolegů totiž vidím, že se nebojí nemoci. Ale bojí se, že pokud se nebudou očkovat, tak nebudou moci cestovat, chodit do divadel, restaurací, prostě žít normální život. A to by důvod k očkování rozhodně být neměl. Vlastně jim o ochranu zdraví vůbec nejde, a to mi přijde minimálně podivné.

Očkování ohrožené skupiny, pokud je dobrovolné, je fér. Člověk ví, že je ohrožen, a tak se rozhodne, jestli podstoupí riziko vedlejších důsledků očkování nebo riziko komplikací spojených s onemocněním. Ale nedobrovolné očkování zdravých lidí fér není, protože těm vcelku žádná rizika z onemocnění covidem nehrozí. Je potřeba mít stále na paměti, že dle dostupných informací utrácejí farmaceutické firmy v USA za lobbing dvakrát více než firmy ropné a nejvíce ze všech sektorů, konkrétně každý rok přes 200 milionů dolarů (!!) na ovlivnění zákonů, politiků a veřejného mínění. Takže je potřeba opravdu dobře zvažovat, co z těch farmaceutických informací, jež se k nám dostávají, je pravda a co důsledek propagandy. Nevěřím tomu, že lobbing se odehrává výhradně tisknutím letáků s injekční stříkačkou, to je mnohem sofistikovanější proces, mající především podprahově znejistit společnost a lobbing samozřejmě zejména znamená ovlivňování politiků…

A tak čím dál méně rozumím tomu, proč má být vydán evropský „zelený“ pas s výhodami pro očkované, když očkování podle dostupných informací nezaručuje bezinfekčnost (19).

Myslím si proto, že liberální strany by měly ještě v procesu schvalování pasu v EU vystupovat proti němu. Pokud i přesto bude přijat, pak prý každá země má stanovit podmínky pro majitele těchto osvědčení a myslím, že by ČR měla deklarovat, že nestanoví pro majitele těchto pasů (tuzemské ani zahraniční) žádné výhody a pro ty, jež je nevlastní, žádné nevýhody (20). Očkování by mělo být pro ohrožené skupiny výhodou samo o sobě, nemělo by tuto skupinu zvýhodňovat ještě v případě sportu, kultury a cestování před přirozeně zdravými lidmi, kteří očkování nepotřebují. Navíc očkování neznamená bezinfekčnost, takže tím se jen očkovaní nezdraví dostávají na roveň neočkovaným zdravým a nic víc (ve smyslu možnosti bezpříznakového nebo lehkého průběhu).

Pokud už se chce něčemu dávat váha, pak by to měl být test na protilátky (ale na detekci paměťových T-lymfocytů) a ten by měli podstoupit stejně očkovaní jako ti, co nemoc prodělali, protože to má stejnou hodnotu. Pokud některé evropské země budou „zeleným pasům“ přikládat hodnotu, pak je potřeba alespoň vytvořit podmínky pro to, aby byly snadno dostupné (ve všech městech, bez čekacích lhůt) a zadarmo i neinvazivní a nebolestivé (zatím tedy vesměs antigenní) testy, které by lidem bez dalších nákladů umožnily cestování. Bylo by potřeba vést jednání s evropskými a zejména okolními státy a s těmi, kam Češi nejvíce jezdí, aby tyto antigenní testy a testy na protilátky detekcí T-lymfocytů uznávaly. Lidé je musejí mít stejně tak zadarmo, jako je zadarmo očkování, pokud v tom má být nějaká spravedlnost. Protože v momentě, kdy je každý výjezd za hranice podmíněn zaplacením cca 1500,- Kč za PCR test a podstoupením bolestivého výtěru, je to výrazně diskriminační. A samozřejmě je potřeba s těmi státy domluvit okamžité ukončení všech restrikcí v momentě, kdy nebezpečí epidemie poklesne na nízkou úroveň.

Celkově vnímám, že je velmi podstatné odstoupit od „motivace“ strachem a vyžadováním nesmyslných příkazů a zákazů a podobně jako Švédsko se orientovat na osvětu a doporučení. Především však vnímám, že je nezbytné akcentovat přirozené zdraví jako cestu k imunitě a všemi způsoby podpořit právě to přirozené zdraví. Tedy otevřít sportoviště, kulturu i cestování, omezit propagaci strachu a nátlaku, nechat lidi zase zhluboka dýchat.

Na závěr bych jen chtěl dodat, že budoucí vítězové voleb nebudou moci lidem nic moc nabídnout. Bude tu „spálená země“ v hluboké ekonomické krizi, bude tu spousta zrušených živností, řada podnikatelů v dluzích a insolvenci. Bude asi nutné znovu přenastavit daňový systém a zrušit Babišovy „předvolební dárečky“. Do toho bude třeba začít dělat stále odkládané kroky ke klimatické neutralitě, neboť změny klimatu jsou trvající a skutečnou hrozbou. Bude to to nejhorší možné období pro vládnutí. Proto je potřeba dát lidem alespoň něco, protože růžové ekonomické výhledy to ani trochu nebudou. A to něco, co nestojí moc peněz, je právě svoboda, demokracie, možnost zase o sobě rozhodovat sami, možnost bez restrikcí cestovat, vzdělávat se, sportovat a věnovat se kultuře a společenskému životu. A myslím si, ale to už je téma na další dlouhé povídání, je načase i otevřít možnost změny paradigmatu, otevřeně začít mluvit o podstatných věcech, jako je individuální smysl života a duchovní rozvoj. Samozřejmě s veškerým respektem k tomu, že každý má plné právo mít to jinak a že není žádným cílem se shodnout na nějaké definici. Jen od těch ekonomických ukazatelů, jež prostě půjdou dolů, obrátit pozornost ke kvalitě života.

 

publikováno: 1. 4. 2021

NEJNOVĚJŠÍ články


JAKÁ BUDE XXIV. OLYMPIÁDA V PEKINGU?

Pořádání olympijských her opouští původní myšlenky olympismu. Vrcholový sport není jen nástrojem komerčních zájmů a velkého …

OMEZOVÁNÍ VÝZKUMU A VZDĚLÁVÁNÍ V MAĎARSKU

Útoky na akademickou svobodu v Maďarsku jsou časté: nedávnými oběťmi se staly Středoevropská univerzita a …

data současnosti: PROTILÁTKY PROTI COVIDU AŽ U 51 % DOBROVOLNÍKŮ

Výzkumné centrum RECETOX Masarykovy univerzity se ve studii nazvané PROSECO zaměřilo na sledování dynamiky hladin …

ŠKRTOVÁ POLITIKA S LIDSKOU TVÁŘÍ

Dovolte mi trochu ironie: „Je co slavit.“ ANO, zlo bylo poraženo a vládnout se nám …

INTERNÍ SMĚRNICE KE ZDRAVÍ PREZIDENTA

Situace kolem získání informací týkajících se kritického stavu hlavy našeho státu nemá v moderních českých dějinách …

PŘÍŠTÍCH 10 LET ČESKA (KONFERENCE)

Doba zrychlila svůj běh, zdá se, že přestávají platit dosavadní pravidla, která řídila společnost a státy, …

LÉČENÍ DLOUHODOBĚ NEMOCNÉHO

Člověk si zvykne na všechno. Často přijímáme věci, které bereme za docela normální, ač jejich …

PROTEKTORÁTNÍ SOUBOJ BÍLÉ A ČERNÉ MAGIE

Z hlediska českých hermetiků je letošní rok významný ze dvou důvodů: v lednu tomu totiž bylo …