Vláda ČR rozhazuje, Praha šetří – pochopíte rozdíl?

Kdo chce pochopit, co nás čeká po konci Babiše a Schillerové, a s úzkostí sleduje vyhozené miliardy na kde co, měl by si udělat chvíli na poslední vyjádření náměstka pro finance Prahy. Ekonom Pavel Vyhnánek jednoduše popisuje rozdíl mezi hospodařením hlavního města a státu:

 

Paní ministryně financí zase jednou chytla básnickou slinu a vyslala ji směrem k pražské koalici, kterou označila za „zadřenou brzdu na krásném automobilu zvaném Praha“. Stejně jako panu premiérovi jí totiž leží v žaludku, možná dokonce až v básnickém střevě, že na rozdíl od nich myslíme na budoucnost a nerozhazujeme peníze na plný plyn.

Vyslechli jsme si proto opakovanou výtku, že hl. m. Praha syslí 87 miliard Kč na svých účtech a odmítá je utratit. Paní ministryně a pan premiér jsou tím číslem dlouhodobě posedlí. Vždyť co odvede pozornost od jejich průšvihů lépe než obrázek hamižné a neschopné Prahy? Potíž je však v tom, že se ohání číslem, které je lživé a vytržené z kontextu.

Je lživé, protože sčítá peníze města a jeho 57 městských částí, které jsou samostatnými subjekty a z nichž některé jsou větší než třeba Liberec nebo Olomouc. Pan premiér ani paní ministryně však nedokážou pochopit, že Praha není holding a městské části nejsou její dceřiné společnosti. Reálný objem peněžních prostředků na účtech Prahy je proto o dvacet miliard nižší! Ale pořád se nabízí otázka: Je to hodně, nebo málo?

Hodně nebo málo jsou relativní pojmy a zůstatek na účtu sám o sobě neznamená vůbec nic. Potřebujeme znát kontext, který nám paní ministryně zamlčela. Už víme, že Praha není holding. Nyní nám zbývá pochopit, že Praha není ani firma nebo stát a má své specifické potřeby. Pro začátek stačí, když se zaměříme na tři klíčové rozdíly:

 

Rozpočtová pravidla

Říká se, že peníze nemají mašličky. Ve firmách to povětšinou platí, ve veřejnoprávním světě nikoli. Z 67 miliard na účtech hl. Prahy jsou dobré dvě třetiny prostředků rozpočtově určené a mají tedy „mašličky“: na blížící se splátku dluhopisů a pravidelnou splátku úvěrů a úroků, na rozjeté investiční akce, hospodářskou činnost, fond zaměstnavatele, fond rozvoje dostupného bydlení, rezervu likvidity atd. Porovnejte zbývající prostředky s pohádkou o téměř devadesáti volných miliardách!

 

Příjmy

Všichni bez rozdílu podléháme ekonomickému cyklu. Stát však může do značné míry své příjmy ovlivňovat výší daní, kterou určuje. Obce v čele s Prahou oproti tomu mohou své příjmy řídit pouze z několika mála procent, o zbytku za ně rozhoduje stát. A třeba v posledních dnech loňského roku je svévolně připravil o mnoho miliard Kč. Firemní příjmy jsou zase přímo úměrné úspěšnosti té které firmy. Obvykle platí, že čím více investují, tím více vydělávají. Českým obcím ale neplynou z jejich investic a úspěchu téměř žádné příjmy navíc. Daně jdou státu, který je přerozděluje bez ohledu na to, kde byly vybrány. Investice proto znamenají pro obce jenom náklady a příjmy minimální či žádné. Postavíte metro, které přinese ekonomický rozvoj a vyšší výběr daní. Ty ale shrábne stát a vám zbydou jenom miliardové náklady na provoz metra. Obce proto musí investovat s rozvahou.

 

Dluhové financování

Firmy si mohou půjčit tolik finančních prostředků, kolik jim jich je někdo ochoten dát. Stát ve své podstatě taky. A Praha? Ta má – stejně jako všechny české obce – zákonem daný dluhový strop ve výši 60 % průměru svých ročních příjmů za poslední tři roky. V našem případě je to něco přes 50 miliard Kč, přičemž aktuální zadlužení dosahuje výše 20 miliard Kč. Při klesajících příjmech se strop navíc snižuje. Jak moc je pro nás aktuální strop nízký, nejlépe ukazuje plánovaná výstavba metra D za téměř sto miliard Kč. Ať mi paní ministryně vysvětlí, jak bychom měli metro ufinancovat bez koruny na účtech a bez pomoci státu, který nám snad jako jedinému městu na světě odmítá na metro přispět. Nutí nás tím šetřit si peníze a pak nás za to ještě kritizuje. Chucpe!

 

 

Co říct závěrem? Snad jen, že pro politiky je tuze snadné sundat nohu z brzdy, šlápnout na plyn a utrácet. A ocenit to umí hodně velká skupina voličů, věřte mi. Mnohem těžší je ale vysvětlit jim, proč by mělo město zodpovědně hospodařit a dlouhodobě plánovat. I když v té době třeba budeme mrtví, jak by řekl Keynes. Ale naše děti budou plné života a naše město rovněž. Takže ano, když tak nad tím přemýšlím, jsem v mnoha ohledech brzda. A ať si na mě paní ministryně klidně ukazuje prstem. Nemám se za co stydět. Naopak.

publikováno: 9. 4. 2021

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Jak se Evropa změní – plán Komise do 2050

Evropská komise ve středu předložila návrh, jak naplnit obsahem politický závazek, že 27 zemí Evropské unie dosáhne do roku 2050 uhlíkové neutrality. Do roku 2030, tedy za devět let, klesne …

Pokrytecké vykrmování exekutorů

Celkem právem vzbudilo v mém okolí pohoršení z toho, že nemalý počet domácností v oblastech zasažených tornádem čelí exekucím a hrozí, že z finanční pomoci (soukromé i státní) se tak …

Na jaké třídy jsme rozděleni?

  Do nedávna jsme měli povinně tři třídy: „dělnickou“, „družstevních rolníků“ a „pracující inteligence“. Dohromady „pracující lid“. Byl to ideologický konstrukt, sociologicky vzato žvást. Realita byla jiná. Jak jsme na …

Podbízení se voličům vede k zániku demokracie

Možná to někomu bude znít překvapivě, je to ale skutečnost. Naši předci před 100 lety měli podobnou svízel s demokracií, jako ji máme my dnes. Na rozdíl od nás oni ji …

Ruské šampaňské – byla by to sranda, nebýt to vážné

Rusové přijali zákon, podle kterého se šampaňským výlučně rozumí šumivé víno ruského původu. Pokud by Francouzi, hrdí držitelé toho názvu hodlali Rusům své „šampaňské“ dovážet, pak ho musí přejmenovat na …

Vy po mně sankcemi, já po vás migranty!

To, čím Evropě opakovaně vyhrožuje turecký prezident Erdoğan a zatím nekoná patrně proto, že Evropa slušně platí, uskutečnil prezident běloruský. Toho Evropa naopak trestá sankcemi. Rozhodl se proto v duchu: Vy …

Zrodila se evropská ultrakonzervativní internacionála

  Na půdě evropského parlamentu se rodí ultrakonzervativní internacionála. Přihlásilo se k ní už 16 evropských pravicově silně konzervativních stran: Italská Salviniho Liga, španělský Abascalův Vox, francouzská Le Penové Národní jednota, …

Už 130 zemí hodlá dát vale daňovým rájům.

Už 130 zemí sdružených v organizaci volného obchodu (OECD) říká své „ano“ přímé globální dani, navržené sedmi nejvyspělejšími státy světa. Má se týkat nadnárodních korporací. Má jim bránit, aby se svými …