Olga Lomová (sinoložka z UK) připomíná minulost postav poslední vládní rošády a to, čí zájmy jsou za výměnou. Zároveň tím vyvrací slova odstupujícího ministra Petříčka (pro ČRO Plus), že jsou s Hamáčkem dohodnuti a na politice ČSSD se nic nemění (Dukovany, Sputnik). Škoda, že ministr diplomacie končí diplomaticky loajální lží. (DB)
Hamáček byl jedním ze čtyř ústavních činitelů, kteří podepsali ostudné prohlášení v reakci na setkání tehdejšího ministra kultury Daniela Hermana s dalajlámou a také pod jeho záštitou se před příjezdem Si Ťin-pchinga do Prahy konal ve sněmovně seminář o Si Ťin-pchingově teorii vládnutí. O „přátelské a vřelé atmosféře“ na semináři, kde promluvil i tehdejší ředitel Střediska bezpečnostní politiky Univerzity Karlovy Miloš Balabán, později zapletený do skandálu s Velvyslanectvím ČLR v Praze, tehdy referovalo i české vysílání Čínského rozhlasu.
Hamáček reprezentoval ČSSD na „dialogu politických stran s KS Číny“ v létě 2017 v Bukurešti, kde zaznívala slova obdivu a přátelství na adresu KS Číny a čínského politického systému. Na začátku roku 2020 vystupoval jako osobní zmocněnec prezidenta Zemana pro jednání s Čínou. V Praze ve vší diskrétnosti uvítal tehdejšího člena politbyra a šéfa čínské propagandy Liou Jün-šana.
Hamáček také od jara minulého roku zachraňuje Českou republiku před koronavirem nákupy zdravotnických potřeb v ČLR. Vydatně mu v tom pomáhá Jaroslav Tvrdík, předseda smíšené komory, v minulosti člen vedení CEFC Europe a dnes ve správní radě české pobočky čínské státní konsolidační agentury, která v Praze odkoupila aktiva CEFC. Nákupy zdravotnických potřeb doprovázely politické rituály vděčnosti nejvyšších představitelů České republiky, a jak nedávno potvrdil NKÚ, jednalo se o dovoz nekvalitního a předraženého zboží.
Komu to prospěje?
Když se to vezme kolem a kolem, je to pořád dokola pár stejných lidí, kteří se točí kolem Hradu a kolem lukrativních státních zakázek – a zároveň tíhnou k Čínské lidové republice. Jejich vazby na zkrachovalý CEFC by je teoreticky měly vyřadit z možnosti působit v politice, avšak neděje se tak.
Vzhledem k tomu, jak mizivé předpoklady má pan Birke, aby řídil ministerstvo kultury, a jak se zároveň podílel na rozvoji velmi specifických česko-čínských styků, lze předpokládat, že ve výměně ministrů se setkává zájem Hradu, který je i zájmem neprůhledného businessu, s geopolitickými zájmy Čínské lidové republiky. V zájmu české kultury i celé České republiky je, aby se výměna ministrů neuskutečnila.
publikováno: 15. 4. 2021
