Debata ke článku Zadlužování státu ničí demokracii

Martin Jan Stránský

Martin Jan Stránský

vydavatel Přítomnosti

Ondřej Jonáš

Ondřej Jonáš

Investiční bankéř a finanční analytik

Článek Ivana Šterna Zadlužování státu ničí demokracii vyvolal uvnitř redakce, hlavně mezi autorem a vydavatelem Přítomnosti, doktorem Stránským, velmi zajímavou debatu. Byla by věčná škoda, kdyby čtenář byl o ni ochuzen. Proto ji tímto nabízíme jako glosu k článku.

 

Martin Jan Stránský

Nedávno jsem o zadlužování státu mluvil (nejen) s Ondřejem Jonášem, předním investičním bankéřem.

Zadluženost západních zemí logaritmicky stoupá posledních 20 let. Stačí se podívat na USA, které vedou. Česká republika je na tom velice dobře. Naše zadluženost je procentuálně ve vztahu k HDP jedna z nejnižších mezi zeměmi EU.

Jonáš mi srozumitelně vysvětlil, proč se zadluženost dnes vyplácí. V rámci nulových úrokových sazeb se dnes vyplatí půjčit, zachránit, něco vydělat, něco si nechat a zaplatit dluh. I tak něco zůstane po kapsách dlužníků. Z toho, že se všichni zadluží, nic dramatického proto neplyne. Vývoj v posledních 20 letech dává Jonášovi za pravdu. Sám jsem přesvědčen, že se nic neděje. Jedná se spíš o psychologický efekt… A psychologie, jak víme, rozhoduje. Viz „run on the banks“ ve třicátých letech minulého století.

Co nám opravdu hrozí, je nerovnoměrné rozdělování bohatství. Z celoplanetární populace jen 5 % vlastní celých 95 % veškerého světového kapitálu. Zbývajících 95 % obyvatel se musí spokojit naopak s pouhými 5 % vytvořeného bohatství. Nikoliv zadluženost, ale nerovnoměrnost v rozdělení bohatství tvoří společenský neklid. Zadluženost veřejných financí zatím neměla, pokud vím, žádný hmatatelný dopad.

 

Ivan Štern

Milý pane doktore!

Jonášův výklad je nepochybně správný a z hlediska ekonomického zcela opodstatněný. Také takto mu rozumím. Smyslem mého textu je ale upozornit ještě na jinou stránku věci. Na stránku politickou. Té je fuk, jaká je právě úroková míra a zda se vyplatí či nevyplatí si půjčit. Upozorňuje na politická nebezpečí, která jsou spojena se zadlužováním států. Jejich neúměrné zadlužování ničí demokracii a proměňuje stát ve vazala finančních oligarchů. Neznamená to však, že by se díky tomu nedařilo ekonomice, respektive kapitalismu, té se naopak může dařit výtečně (viz Čína), znamená to jen, že jsou lidé plíživým způsobem připravováni o svobody, s výjimkou svobodně konzumovat. Demokracie se vyprazdňuje a stává se formální. Chodíme sice dál svobodně volit, ale je jedno, koho zvolíme. Toho, kdo zezadu tahá nitky, totiž volbami ze sedla nevyhodíme. Proto maastrichtská smlouva obsahuje hranice, po které je ještě únosné, aby se státní finance zadlužily, proto ten rozsudek německého ústavního soudu z roku 2006. Oba sledují politické, a ne ekonomické cíle.

 

Martin Jan Stránský

Vážený pane Šterne!

Velice děkuji.  Smluvně danou výši deficitu a restrikce v případě jejího překročení, včetně politického dopadu chápu. Nerozumím jen tomu (to říkám skutečně z perspektivy ignorance, nikoliv nesouhlasu), co způsobuje, že zadluženosti „ničí“ demokracii, než to, že všichni máme vše, a přesto si stále půjčujeme. Díky dnešnímu „zadluženému“ blahu přece politika ztrácí na významu. Podmínkou pro to, aby politika řádně fungovala, jsou stanovené cíle, existence protivníka, případně nepřítele. Dnes tu žádného opravdového nenajdete. Nikoho z nás to nenutí nad tím jakkoli přemýšlet, všichni mají přece vše. Válka kupříkladu, řekněme ze strany Ruska, je ekonomicky nemyslitelná. Takže, pokud nás něco zaskočí, přijde to zvenčí. Nejspíš další vir, oteplování klimatu, nedostatek vody. Zadluženost anebo úpadek trhu hrají roli ne příliš významnou.

 

Ivan Štern

Milý pane doktore!

Je to jednodušší. Státní rozpočet představuje materiální základnu, díky níž vláda může uskutečnit svůj politický program. Zadlužení státního rozpočtu snižuje prostor pro realizaci takového programu. Stát z důvodu důvěryhodnosti musí především ctít své závazky vůči věřitelům. Čím více si ale půjčuje, tím více riskuje svoji důvěryhodnost, hlavně si však omezuje prostor pro vlastní politiku. Nakonec to překročí určitou hranici, za níž státní politiku skrz předlužený rozpočet začnou nepřímo určovat věřitelé, tedy finanční oligarchie. Patrné to bylo před několika málo lety v případě Řecka. Díky zoufalé zadluženosti by bylo zcela vydáno na pospas věřitelům, kdyby tu nebyla Evropská unie, která se za řecké dluhy – samozřejmě za velmi tvrdých podmínek pro Řeky – zaručila. Řecký stát by se byl zcela rozpadl. S ním by šly do háje všechny prvky, s nimiž demokracie stojí a padá. Jako je právní stát, sociální stát a podobně. Na všechno to totiž stát musí mít peníze. Stát v dluhové pasti je ale nemá. Ostatně dodnes se Řecko potácí na hraně. Nezaměstnanost je tu zoufalá. Mladí Řekové velmi chmurně vidí vlastní budoucnost.

 

Martin Jan Stránský

Po přečtení posledního emailu od pana Šterna jsem měl pocit, že vlastně mluvíme o stejné věci, ale z opačných konců. Tak jsem si dovolil poslat mail Dr. Jonášovi. Jeho odpověď, myslím si, řeší vše (na jedné straně závazky státu, na druhé straně pozitivní efekt i nadměrných půjček v případě, že se peníze nevyhodí z okna).  Myslím, že jeho odpověď můžeme klidně citovat.

 

Ondřej Jonáš

Martine,

oba máte pravdu. Vždy jde o míru a proporci. Na konci druhé světové války dluh USA vzrostl do výše 130 % HDP. Následně ho značně zvětšily programy G. I. Bill of Rights[1] a stavby dálnic. Takto vyvolaný hospodářský růst nakonec dluh umenšil natolik, že se stal naprosto bezvýznamným. Vždycky záleží na tom, co si za dluh pořídíš, jak efektivně a s jakým vlivem na budoucí generace. Zda jde o investice do vzdělání, nebo na spotřebu kondomů, ať už jsou úrokové sazby jakékoli.  I s nulovým úrokem v zásadě dlužíš.

Ondřej

 

[1] G. I. Bill of Rights: Jde o federální zákon, který 22. června 1944 podepsal prezident Roosevelt a který umožnil, aby se z války navracející američtí vojáci mohli bezproblémově opět včlenit do hospodářského života. Zákon umožňoval podporu v nezaměstnanosti pro první rok po propuštění z vojenské služby. Poskytování zvýhodněných úvěrů s cílem začít živnostenské či jiné podnikání. Otevření univerzit pro každého z navrátilců z války.

 

 

publikováno: 13. 5. 2021

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Debut v pětašedesáti? Vypečená folkrocková nádivka F. Skály.

  Čeští výtvarníci často fušují do řemesla jiným uměleckým disciplínám. Řezbář, sochař, malíř, ilustrátor a zakládající člen výtvarné skupiny Tvrdohlaví František Skála v tom není žádnou výjimkou. Z minulosti jej …

Co o Libuši Šafránkové nebylo dostatečně zdůrazněno

Málo se o tom ví, ale boj mezi herci o role bývá skoro stejně drsný a špinavý jako boj mezi politiky o voliče.  A najednou se mezi nimi objeví dobrý …

Daňové ráje začnou mít možná na kahánku

Jedno z největších zel v dnešní globalizované ekonomice jsou daňové úniky nadnárodních korporací do tak zvaných daňových rájů. Jen v samotné Evropě státní rozpočty tak přicházejí ročně o 50 až 100 miliard euro, …

V Turovu by si česká vláda měla zařvat jako tur

Polská vláda je přesvědčena, že nářek její jižní sousedky nad únikem spodních vod, způsobovaný povrchovým dolem v Turovu a nad vysycháním studní v české Lužici, je bouří ve sklenici vody. …

Chlast zalil česká kina i domácnosti. Pít či nepít?

Pijeme jak Dáni a teď nejvíc podoma, takže bez kontroly. V kinech běží oscarové filmy na téma: Co může chlast léčit? Hrdinové dánského oscarového filmu Chlast experimentují s nízkou hladinkou permanentního chlastu …

Megazloději nebo blbci? Naši prezidenti.

Profesor ekonomie, který jako ministr financí poslal 10-50% rozpočtu své země do rozpadajícího se SSSR, bez souhlasu vlády, bez vědomí parlamentu a dnes si „si to vůbec nepamatuje“. Ing. ekonomie, …

Otevřený dopis Jiřině na nebesa. Na vědomí pozemskému mančaftu.

  Když radost z celku života trumfuje smutek Když součástí dějů bylas – a stále jsi tak, že tvá vlákna mohou být ve stále nových začátcích   Má milá Jiřino, …

Útěk do přírody

    Co znamená v dnešní době být zálesák? Pro mne je to forma terapie, a zvu vás na návštěvu svého sanatoria. Všudy přítomný tlak nejrůznějších informačních pramenů, stav planety, …