Oprava volebních pravidel je jen jednou epizodou. Kontext je dán tím, že politici nedrží ústavu, na niž přísahali.[1]   Ke zrušení části volebního zákona lze po měsíci dodat jen tolik, že vše bylo již řečeno. Je ale možné se v tomto kontextu zabývat skutečným osudem české ústavy; nebo lépe, vztahem české parlamentní politiky k pravidlům vůbec. Pokud jde o zrušená volební pravidla, je známo, že jsou plodem politické nehoráznosti známé jako opoziční smlouva. „To se dva medvídci tehdy dohodli, že si to nechají na věčné časy,“ mohu-li si vypůjčit půvabnou zkratku experta, ústavního soudce a přítele Vojtěcha Cepla. O identitě medvídků není pochyb; to, co si chtěli nechat navždy, je neoponovaná politická moc a její recyklace dalšími volbami. Zaznamenejme, že