„Život a doba“ se bude probírat nad rakví každého z nás, to nejpozději. Asi proto táhne jako podtitul nejdiskutovanějších knih posledních let. Předloni tu byl Magor a jeho „život a doba“ od Marka Švehly, loni Kundera od Jana Nováka a pořád je to i Žižka od Petra Čorneje (Paseka Praha 2019). Tlusté knihy o „životech a dobách“ se četly a diskutovaly široce patrně proto, že „životy těch druhých“ a hlavně jejich hodnocení autoritami a polemické posudky na tahle hodnocení jsou podobné našemu chování v dennodenním životě. Soudíme a jsme souzeni neustále. A nemůžeme jinak? Člověk, který nesoudí nemyslí. Ale můžeme si být jinak (lépe) vědomi, jak a podle čeho sami soudíme? Díky reflexi literatury ano.
Profesor historie na Univerzitě Karlově je pro lidi vzor v posuzování druhých už svým postem a celo
Tento článek je exkluzivní obsah
PRO PŘEDPLATITELE PŘÍTOMNOSTI
PŘIDEJTE SE K PŘEDPLATITELŮM Jste předplatitel?
PŘIHLASTE SE
publikováno: 21. 6. 2021