Melemesi, melemesi…

Petr Pithart

Petr Pithart

Politik, historik a spisovatel, dlouholetý místopředseda Senátu Parlamentu ČR

Před časem jsem psal do této revue o knížce Martina Stránského Mrnice.  Teď jsem se tam vypravil, abych Mrnice uviděl a uslyšel a napsal recenzi přímo na ně, na jedno středně malo-velké lidské společenství na hranici n-ského újezdu.

Za dva dny toho vím dost. Žádné iluze: taky bublina na bublině. Ale něco přece.

Tak třeba, že žádná definitivní recenze na skutečné Mrnice nebude. Nikdy nebude hotova, protože Mrnic je mnohem víc. Ano, cituji se z té původní recenze: „Mrnice jsou všude“. Jen v kraji pro mne výpravou předem vytýčeném jsem jich objevil několik, a to mně Mrníci (nebo to byli mrničtí?) ukazovali, že ještě tady doleva, tam napravo, dopředu i dozadu. Tam prý všude jsou…

Někde o svém mrničství vědí, někde tuší, někde nic. Ale jsou to oni. Poznáte je. Oni Vás taky: už podle toho, jak si přisednete. Co přitom řeknete. Kam položíte ruku, jednu, druhou, kam, na koho se podíváte.

Nejsnadnější je to tedy u stolu v hospodě. Ale může to být i jinde, kde se lidé dávají do řeči. Odkud jste, není důležité. Můžete být dokonce i z Prahy. Jste-li jste novinář, spisovatel, pozorovatel, sociolog, či, nedej bože, politik, neměli by to na vás poznat.

Vedou se řeči. Ty řeči se tu vesměs líně převalují z téma na téma, vše se důkladně opakuje, mele a žvejká, znovu a znovu. Důležité je, jestli vás ta místní témata zajímají. Ta témata jsou jejich malé, velké i největší příběhy. Naopak nedůležitý je v této chvíli příběh váš. Vědí, že máte příběhů, situaci, setkání o hodně víc než oni. To je ten úplně zásadní rozdíl, prapříčina rozdělení. To je to vaše bohatství, vaše převaha, váš kapitál, to bohatství podnětů. Jen proto, že vy jich máte ve městě násobně více, ale oni si těch svých, kterých je míň, taky považují. Mazlí se s nimi. Vztekají se s nimi. Vyprávějí je znovu a znovu, pokaždé trochu jinak. Nudíte se? Jsou ty příběhy pro vás jaksi mrňavé? Tak zaplaťte, a vypadněte.

Že ne, že se s nimi dáte ještě jedno a ještě jedno? V tom případě chvíli vážně: Umíte z jejich pidi příběhů vysledovat velké celostátní průsery? V jejich nesrozumitelných hádkách volební téma číslo jedna? Máte dost dobré uši, abyste zaslechli výčitku, adresovatelnou přímo předsedovi vlády? Stížnost ombudsmance? A nos citlivý na pádnou parlamentní interpelaci? V huhlavém polopláči polovzteku nepřímý podnět ke změně volebního systému?

Pláče nad rozdělenou společností jsou jalové výmluvy. Máte línej zadek zvednout se a jet do Mrnic.  Jezdit do Mrnic. Ne na náves, za pultík s bannerem, ale do hospody. Ano, je to nadlouho. Však taky nepíši strategii letošní volební kampaně. Píši o stavu společnosti, která se za dvou totalit a několik normalizací odnaučila naslouchat si, a měla by vědět, že je to stav vážný a nadlouho. Ale nemusí to být navždy.

Každý si totiž meleme tu svou. Melemesi, melemesi… Dávejte si na to odteďka pozor a sledujte se: váš soused chce něco říci. Několikrát se zdá, že se vejde do nastalé pauzičky…, už neposlouchá ostatní, už jen číhá. Otevírá pusu… A zavírá: někdo rychlejší jiný mu totiž skočil do chvíle ticha dříve… Konečně se ten jeden nadechne, chce pokračovat, až už mu do toho váš soused skáče, bez ohledu na kontext, na to, co kdo právě řekl, o čem je řeč….  To jsou jako zbloudilé střepiny z minulých válek: z těch hard i soft totalitních a autoritářských válek, kdy na dně je strach, že už nikdy nedostanu slovo, že si mne nevšimnou, nikdo si mne nevšimne, soudruh vedoucí se na mne kouká jako skrz sklo, aparáty všelijaké mne válcují… Musím se svou ven, ze každou cenu: teď! I kdybych rozbil debatu, nadějný dialog… Musím být slyšet, právě teď. Samomluva těch kolem stolu kolem stolu, to je chmurný výsledek nadějného setkání.  Chmurnější je to v Praze než v Mrnicích.

V Mrnicích je to občas taky, ten mnohohlas trpících, kteří se neslyší, protože nemají čas vyslechnout toho druhého.  Ale je to tu míň než v Praze. Stůl je v Mrnicích veliký, židlí kolem taky dost, půllitrů jak by smet. Podnětů není zase tolik. A když to kvůli nedůvěřivým Šilerovým daňařům nešlo s hospodou, uděláme si klub a vy nám můžete, víte co…

Kdo kazí svět hospod, jejich provoz, pohodlí, tak či onak, je zemským škůdcem. Mrnice jsou dobré, nice, najs, proto, že Vás tam pořád ještě čekají u stolu.  A naučíte se tam poslouchat i to, co vás na první poslech nezaujme. Na třetí už víte, že to je to, co „matters“.

To je to, na čem záleží. Nechat v této zemi druhého dokončit větu, řeč, vyslechnout ho, a pak teprve přijít se svou trochou. Která pokud možno navazuje. Tak, a ne jinak se spojuje rozdělená společnost. Steh po stehu. Slovo ke slovu. Lok po loku. Ve všech možných Mrnicích i mrnicích Čech, Moravy a Slezska. Odhaduji to na takových šesta, sedmadvacet let. Moc dlouho? Tak zůstaňte raději doma.

publikováno: 1. 7. 2021

NEJNOVĚJŠÍ glosy


Jak se Evropa změní – plán Komise do 2050

Evropská komise ve středu předložila návrh, jak naplnit obsahem politický závazek, že 27 zemí Evropské unie dosáhne do roku 2050 uhlíkové neutrality. Do roku 2030, tedy za devět let, klesne …

Pokrytecké vykrmování exekutorů

Celkem právem vzbudilo v mém okolí pohoršení z toho, že nemalý počet domácností v oblastech zasažených tornádem čelí exekucím a hrozí, že z finanční pomoci (soukromé i státní) se tak …

Na jaké třídy jsme rozděleni?

  Do nedávna jsme měli povinně tři třídy: „dělnickou“, „družstevních rolníků“ a „pracující inteligence“. Dohromady „pracující lid“. Byl to ideologický konstrukt, sociologicky vzato žvást. Realita byla jiná. Jak jsme na …

Podbízení se voličům vede k zániku demokracie

Možná to někomu bude znít překvapivě, je to ale skutečnost. Naši předci před 100 lety měli podobnou svízel s demokracií, jako ji máme my dnes. Na rozdíl od nás oni ji …

Ruské šampaňské – byla by to sranda, nebýt to vážné

Rusové přijali zákon, podle kterého se šampaňským výlučně rozumí šumivé víno ruského původu. Pokud by Francouzi, hrdí držitelé toho názvu hodlali Rusům své „šampaňské“ dovážet, pak ho musí přejmenovat na …

Vy po mně sankcemi, já po vás migranty!

To, čím Evropě opakovaně vyhrožuje turecký prezident Erdoğan a zatím nekoná patrně proto, že Evropa slušně platí, uskutečnil prezident běloruský. Toho Evropa naopak trestá sankcemi. Rozhodl se proto v duchu: Vy …

Zrodila se evropská ultrakonzervativní internacionála

  Na půdě evropského parlamentu se rodí ultrakonzervativní internacionála. Přihlásilo se k ní už 16 evropských pravicově silně konzervativních stran: Italská Salviniho Liga, španělský Abascalův Vox, francouzská Le Penové Národní jednota, …

Už 130 zemí hodlá dát vale daňovým rájům.

Už 130 zemí sdružených v organizaci volného obchodu (OECD) říká své „ano“ přímé globální dani, navržené sedmi nejvyspělejšími státy světa. Má se týkat nadnárodních korporací. Má jim bránit, aby se svými …