Před časem jsem psal do této revue o knížce Martina Stránského Mrnice. Teď jsem se tam vypravil, abych Mrnice uviděl a uslyšel a napsal recenzi přímo na ně, na jedno středně malo-velké lidské společenství na hranici n-ského újezdu. Za dva dny toho vím dost. Žádné iluze: taky bublina na bublině. Ale něco přece. Tak třeba, že žádná definitivní recenze na skutečné Mrnice nebude. Nikdy nebude hotova, protože Mrnic je mnohem víc. Ano, cituji se z té původní recenze: „Mrnice jsou všude“. Jen v kraji pro mne výpravou předem vytýčeném jsem jich objevil několik, a to mně Mrníci (nebo to byli mrničtí?) ukazovali, že ještě tady doleva, tam napravo, dopředu i dozadu. Tam prý všude jsou… Někde o svém mrničství vědí,