Před časem jsem psal do této revue o knížce Martina Stránského Mrnice. Teď jsem se tam vypravil, abych Mrnice uviděl a uslyšel a napsal recenzi přímo na ně, na jedno středně malo-velké lidské společenství na hranici n-ského újezdu.
Za dva dny toho vím dost. Žádné iluze: taky bublina na bublině. Ale něco přece.
Tak třeba, že žádná definitivní recenze na skutečné Mrnice nebude. Nikdy nebude hotova, protože Mrnic je mnohem víc. Ano, cituji se z té původní recenze: „Mrnice jsou všude“. Jen v kraji pro mne výpravou předem vytýčeném jsem jich objevil několik, a to mně Mrníci (nebo to byli mrničtí?) ukazovali, že ještě tady doleva, tam napravo, dopředu i dozadu. Tam prý všude jsou…
Někde o svém mrničství vědí, někde tuší, někde nic. Ale jsou to oni. Poznáte je. Oni Vás taky: už podle toh
Tento článek je exkluzivní obsah
PRO PŘEDPLATITELE PŘÍTOMNOSTI
PŘIDEJTE SE K PŘEDPLATITELŮM Jste předplatitel?
PŘIHLASTE SE
publikováno: 1. 7. 2021