„pak tvá bude země, a co více, můj synu, pak budeš muž...“ Kipling, Jestliže   Literatury o vítězném osmdesátníkovi jest ovšem přemnoho, ale všechno to se zabývá Masarykem jen oslavně, popisně nebo ideově. Dosud nikdo nestanul ani na prahu úkolu vylíčiti Masarykovo duševní ústrojenství, popsati jej jako psychologický typ. Proč? Z uctivosti? Není ještě přístupen materiál? Nebo proto, že psychologie vůbec je v Čechách, této zemi ideologů, umění nevalně ovládané? Ačkoliv dobře známe všechna jeho slova a všechny jeho činy, Masarykova osobnost stojí před námi jako tajemství. Dokud zde se nám nepodaří proniknouti, bude se nám zdát, že jeho slova a činy vycházejí ze vznešené mlhy. A právě Masaryk je z těch mužů, u nichž vnitřní jednota životního díla zakládá