Nevím, co si kdo myslí o dětech; já si myslím, že jsou největšími básníky světa. Denně přicházejí na svět, na všech stranách globu, a v každém z nich je špetka božího. Nám dospělým by mělo záležet na tom, abychom alespoň jednou za čas se pokusili podívat na svět těmito krystaly dětských očí. Můj bože, jaké to formy vnějšího světa bychom spatřili!
Strávila jsem svoji letošní dovolenou ve společnosti dětí. Byl jich houfec od tří do šesti let. Holčičky i chlapečkové. Nalezla jsem mezi nimi několik překrásných chvil.
Šestiletý Jirka a čtyřletá Olga. Hrají si na vlak. Jedou do Anglie přes Ledečko, Čerčany, Prahu a Plzeň. Za Plzní hned je zastávka: Anglie. Holčička, s pudem vrozeným mladé dámě, musí se ovšem náležitě ustrojit. Její cestovní úbor, o kterém tvrdí, že je přímo z Francie
Tento článek je exkluzivní obsah
PRO PŘEDPLATITELE PŘÍTOMNOSTI
PŘIDEJTE SE K PŘEDPLATITELŮM Jste předplatitel?
PŘIHLASTE SE
publikováno: 31. 8. 2021
