otázky pro: JIŘÍHO GUTHA

Jiří Guth

Jiří Guth

Ekolog, ministerský rada na MŽP

Robin Čumpelík

Robin Čumpelík

Autor, tvůrce, inovace, člen redakce Přítomnosti

„Na pradědečkovy rady na Hradě nikdo příliš nedbal. Pravidla pro fungování nového státu se rodila za pochodu,“ říká Jiří Guth, pravnuk Jiřího Stanislava Gutha-Jarkovského, a vzpomíná na to, jaké to bylo, být jedním z klíčových spolupracovníků TGM, co všechno obnášelo ustanovení „obřadnictví“ v době právě se rodícího československého státu a jakou roli sehrál jeho pradědeček v tom, že se Češi mohli účastnit olympijských her navzdory trvání Rakouska-Uherska.

Další díl z cyklu krátkých rozhovorů, které pravidelně přinášíme čtenářům Přítomnosti.

 

Robin Čumpelík: Jako spolupracovník prezidentské kanceláře byl JSGJ ceremoniářem, dnes bychom řekli možná ředitelem protokolu prezidenta, a zejména odborníkem na etiketu. Mohl byste vzpomenout jeho práci s prezidentem? 

Jiří Guth: Sám pradědeček své práci na Hradě věnoval celý jeden svazek svých pamětí, takže není snadné odbýt to zde v několika odstavcích. V letech samotného „obřadnictví“ (od června 1919 do konce února 1922) především vypracoval protokoly pro všechny typy oficiálních společenských akcí prezidenta republiky od přijímání diplomatů přes jednání s nejrůznějšími tuzemskými návštěvami a obřady smuteční až k různým hostinám, návštěvám divadel a podobně. Dále se věnoval úpravě a formulaci některých formálních písemností, například novoročních blahopřání, a na zmíněných hostinách pak zejména zasedacímu pořádku a jídelníčku, ale napřed promyslel a doporučil nákup všeho potřebného nádobí včetně příborů (ty si zpočátku Hrad musel vypůjčovat z arcibiskupského paláce).


V následujících třech letech se věnoval řádové agendě, zejména Řádu bílého lva. Zajistil jeho výtvarnou podobu, sestavil pravidla pro jeho udělování, taktně prověřoval oprávněnost navržených osob pro jeho udělení a vedl seznam vyznamenaných.


Jakou tradici, pravidla či jiné zajímavosti JSGJ zaváděl nebo se jim dlouhodoběji věnoval v rámci své funkce?

Ačkoliv se s T. G. Masarykem dobře znal už ze studií, jeho „cesta na Hrad“ byla dosti komplikovaná (do určité míry se stal předmětem třenic uvnitř vznikající elity nového státu). Poněkud chaotická atmosféra zejména v počátcích právě se rodících institucí neladila s jeho pořádkumilovností a prezident (a jeho rodina), jakkoliv si uvědomoval význam funkce ceremoniáře, v mnoha případech jeho dobře míněných rad nedbal.

Ještě bych poznamenal, že sám pradědeček si takřka za pochodu musel utvořit komplexní představu o fungování „republikánského dvora“, který v zásadě navazoval na tradici habsburského dvora ve Vídni, ale zároveň Masarykova rodina vnucovala inspiraci z Washingtonu. On sám na jedné straně obdivoval etiketu (středo)evropské aristokracie, ale na druhé straně ho okouzlila prostota pravidel hluboce demokratických institucí švýcarských, a to včetně tamního prezidenta.

 

Nakolik se JSGJ věnoval ve svých knihách kromě etikety také etice?

V oblasti etiky vyprodukoval JSGJ jen několik drobných, nijak zvlášť objevných myšlenek jen jaksi na okraj. Nanejvýš můžeme mluvit o tom, že různé relativně elementární etické zásady promítal jak do etikety, tak do různých pravidel spolkových, úředních a sportovněorganizačních. 

Opakovaně a někdy až květnatě vysvětloval, že zdánlivě rozhodující faktory, které ovládají lidskou společnost, totiž skupinová identita (především rodová, případně třídní nebo politická), bohatství a inteligence jsou k ničemu, když jejich držitel či nositel neovládá způsob, jak „správně“ obcovat – zacházet, jednat a mluvit s ostatními lidmi. Dovolím si ho zde citovat:

„Etickému základu společenského chování jedni říkají kultura srdce, druzí gentlemanství a já jej nazývám dobrotou a blahovůlí člověka k člověku. V podstatě to není než láska k bližnímu, základ křesťanství.“

Víme, jak se Jiří Stanislav Guth-Jarkovský dostal ke sportovní tematice? 

Myslím, že v počátcích se dá dobře mluvit o pověstné shodě okolností. Pradědeček byl vášnivým cestovatelem a zároveň středoškolským profesorem, a to především matematiky a fyziky, které vystudoval. Navzdory této „aprobaci“ se mu podařilo v roce 1891 získat státní podporu ke studijní cestě do Paříže, když se díky výnosu tehdejšího ministra kultury a vyučování Paula Gautsche začala na středních školách zavádět tělesná výchova. 

 

Jakou roli hrál JSGJ v rámci formování novodobého olympijského hnutí a jak se dostal do přímé spolupráce s Pierrem de Coubertinem? 

S Pierrem de Coubertinem se seznámil v Paříži. P. de Coubertin mu předváděl nové francouzské metody tělesné výchovy a na oplátku na něm vyzvídal, jak je vedeno a organizováno české sokolstvo, které obdivoval. Mnoho spolu diskutovali a pak pokračovali v čilé korespondenci, která vyústila v de Coubertinův návrh na členství Jiřího Gutha ve vznikajícím Mezinárodním olympijském výboru (MOV), kam ho jmenoval mezinárodní kongres v roce 1894 in absentia, protože na účast na tomto kongresu neměl peníze – ani dovolenou. 

Na prvním zasedání MOV, konaném při příležitosti prvních moderních olympijských her v roce 1896 v Athénách, pomohl prosadit princip mezinárodní struktury organizace olympijského hnutí proti alternativě mezistátní. V důsledku toho se olympijských her v Londýně v roce 1908 mohla účastnit samostatná výprava reprezentující Čechy. Po zbytek trvání Rakouska-Uherska trvaly spory o tuto samostatnost, kterou MOV hájil i navzdory rakouským úřadům. JSGJ se stal v roce 1899 předsedou Českého olympijského výboru, v kteréžto funkci setrval plných třicet let. Byl činovníkem, či chcete-li bafuňářem na nejvyšší úrovni. 

 

Olympijská charta jako dokument stojí na spolupráci národů, znovu připomíná význam míru, solidarity a „fair play“. Tušíme, jak se JSGJ podílel na formování těchto myšlenek?

Přínos mého pradědečka spatřuji víc v obratné a důsledné aplikaci těchto myšlenek než v jejich formulaci. Valnou většinu těchto myšlenek sám zosobňoval. Byl to člověk od přírody mírný a usilující o domluvu – v rámci společenských pravidel i o domluvu s oponentem sebevíce protivným. 

V dnešním poněkud vulgárním pojmosloví byl konzervativcem s hluboce vyvinutým sociálním cítěním, on sám tomu říkal gentlemanství. Solidarita pro něj nebyla nějakou institucionální povinností, ale spíše něco jako charita (opět v dnešním smyslu). Myslím, že ryzí spravedlnost a čestné zápolení prosazoval ve sportu důsledněji než v jiných oblastech lidského jednání. U společenských špiček, s nimiž mu bylo jednat, zejména u diplomatů, se do určité míry smířil, až ztotožnil s jistou obezřetností. Za určitých okolností, například pokud šlo o spor slabšího se silnějším, se nebránil řekněme zamlčování nepříznivých okolností a skutečností a podobnému taktizování. Ani on tedy nebyl dokonalým Mirkem Dušínem, ale můžeme s čistým svědomím říci, že ve společnosti, která by se co nejvíc řídila jeho zásadami, by byl život o několik řádů příjemnější než třeba v současné realitě.

 

Od roku 1934 Český olympijský výbor na počest JSGJ každoročně uděluje nejvýznamnějším osobnostem (sportovcům) československého sportu Cenu Jiřího Gutha-Jarkovského. Je to na místě?

Koncept Ceny JSGJ se v čase vyvíjí, a to rozhodně není špatné. V začátcích se jí oceňoval i přínos k rozvoji československého sportu, takže ji dostávali i funkcionáři, novináři, instituce a podobně. V současné době se uděluje za „nejhodnotnější sportovní výkon“ v hlasování účastníků posledních letních a zimních olympijských her a evropských a světových her. Kromě samotného výkonu se obvykle přihlíží i ke kontextu, případně historii a celkovému přínosu dané osobnosti, což je podle mě v souladu jak s olympijským duchem (dlužno připomenout, že se oceňují i výkony v neolympijských sportech), tak s přístupem mého pradědečka.

 

Co byste řekl, že je z díla a života Vašeho pradědečka zásadní? Co z toho, co platilo tehdy, je důležité si připomínat?

Na jedné straně mnoho jeho myšlenek je dobových, respektive časných, protože byl v první řadě veřejně činným člověkem a nikoliv myslitelem, ale na druhé straně byl činný v mnoha směrech, respektive oblastech, takže někde by se něco nadčasového najít dalo.

Určitě je (a ještě aspoň nějakou dobu bude) důležité připomínat si jeho nadšení pro spolkový život nebo jinými slovy roli občanské společnosti. Schopnost diskuse, domluvy a spolupráce mezi lidmi je přece jedním z nevyčerpatelných, respektive obnovitelných zdrojů. À propos domluva: podstatným smyslem takzvaného společenského chování je právě usnadnění komunikace, což se také hned tak neztratí.

Z myšlenek pozapomenutých bych rád zmínil jeho úvahy nad vnímáním přírody a krajiny, obsažené v knize Turistika z roku 1917. Navázal v nich na svého učitele (filosofie) Josefa Durdíka a v češtině v tom pokračovali až o mnoho desítek let později Hana Librová a Karel Stibral.


Jiří Stanislav Guth-Jarkovský (1861–1943) byl jedním z klíčových spolupracovníků prvního prezidenta vznikající republiky. Byl významným českým pedagogem a spisovatelem. Mnozí dodnes čerpají z jeho knih o cestování, etice, politice, sportu a prózy. 


Mgr. Jiří Guth (*1965, Praha) je ekolog vzděláním, povoláním, životním stylem i politickou příslušností. Po studiu na gymnáziu absolvoval Přírodovědeckou fakultu UK v Praze obor Ochrana přírodního prostředí. Od roku 1998 působil na Ministerstvu životního prostředí nejprve jako zástupce ředitele odboru posuzování vlivů na životní prostředí, poté jako ředitel tohoto odboru, poradce ministra a náměstek poradce ministra. Od roku 2018 ministerský rada na Ministerstvu životního prostředí. Mimo jiné působí v různých organizačních, pedagogických a odborných aktivitách, nadacích. 

publikováno: 16. 9. 2021

NEJNOVĚJŠÍ články


politika: LÉČENÍ DLOUHODOBĚ NEMOCNÉHO

Člověk si zvykne na všechno. Často přijímáme věci, které bereme za docela normální, ač jejich …

kultura: PROTEKTORÁTNÍ SOUBOJ BÍLÉ A ČERNÉ MAGIE

Z hlediska českých hermetiků je letošní rok významný ze dvou důvodů: v lednu tomu totiž bylo …

ekonomika: KLIMATICKÁ KRIZE ANEB HRANICE SVOBODY

Motto: V horkém červnovém dnu si v New Yorku u otevřeného hydrantu neomalený majitel myje …

otázky pro: DALIMILA TOMANA

„Až se z tornáda lidé vzpamatují, určitě si budou více vážit toho, co mají. Abychom ale …

kauza Peroutka: NÁVRAT GENTLEMANŮ

Čtenářům Přítomnosti přinášíme názory členů redakce, v nichž reagují na aktuální dění. Tentokrát se vyjadřujeme k výroku …

politika: KOALICE A POKROK

„Jelikož pro pokračování společenského života musí staré trvati tak dlouho, dokud nové není hotovo, jest …

politika: PREZIDENT DO TOHO NAKONEC HODÍ VIDLE

Jak se rodí vláda Vyjednávání povolebních koalic, z nichž mají u nás a v Německu vzejít nové …

společnost: ZA VAŠÍM PLOTEM JE TO TAKY VAŠE!

Kdo by nestál o to, mít v naší zemi „dobrou“ vládu? Co to ale je „dobrá“ vláda? …