Německé parlamentní volby představovaly především konec éry Angely Merkelové, kterou po nástupu Donalda Trumpa do funkce někteří komentátoři považovali za vůdčí osobnost svobodného světa, ale pro jiné představovala symbol stagnace Německa. Po šestnácti letech vyčkávavé uvážlivosti, kterou stoupenci Merkelové interpretovali jako státnickou solidnost a její odpůrci jako příčinu neuskutečněných reforem, se volil nový kancléř a budoucí politický směr.
Výsledky voleb jsou odrazem politického dědictví Merkelové a nespokojené dolní střední třídy, která nenachází v politických programech bývalých masových stran odpovědi na hlavní otázky dneška. K těm v Německu patří bydlení, s jehož dostupností má problém v ekonomicky prosperujících oblastech už i slušně vydělávající střední třída. Dá
Tento článek je exkluzivní obsah
PRO PŘEDPLATITELE PŘÍTOMNOSTI
PŘIDEJTE SE K PŘEDPLATITELŮM Jste předplatitel?
PŘIHLASTE SE
publikováno: 30. 9. 2021
