V době, kdy stoupá inflace v důsledku nedostatku některých specifických typů zboží a ve Velké Británii se nedostává v obchodech okurek a mléka, rozhodli se herci divadla Sklep ilustrovat význam jungovské synchronicity natočením politického skeče nazvaného „Už nebudou“. V potemnělé prodejně předává prodavačka zákazníkům poslední kusy banánů se stejnými slovy: „... už nebudou“. Toto sdělení si jeden od druhého nahlas předávají lidé stojící v dlouhé frontě, dokud tato zpráva nedoputuje až k Davidovi Vávrovi a Milanu Šteindlerovi, kteří se dají do radostného tance provázeného nečekaně výkřiky: „Už nebudou!“ Skeč je pro nedůvtipně uzavřen sdělením: „Už nikdy fronty na banány, sbohem soudruzi,“ v narážce na předpokládaný parlamentní konec KSČM. Argumentace frontami na nedostatkové banány patří již po dlouhá desetiletí mezi ta