Předně bychom si měli uvědomit nepříjemnou skutečnost: tato civilizace ztroskotala, navzdory desetiletím nejrůznějších varování z úst významných osobností vědy i politiky a hospodářství. Lidská civilizace, ač to nerada přiznává, směřuje k vyplenění Země, zvyšování bohatství elit na úkor ostatních a k ignoraci udržitelné perspektivy. Trh vytváří technologie a prostředky, které ničí životní prostředí, zvětšují propast mezi bohatými a chudými a maximalizují krátkodobé zisky.
Necháme-li setrvačností věci běžet dál jako doposud, budou-li naše snahy cílit na pomalé a nepodstatné změny – jako je výměna plastových brček za slaměná či papírová, budeme-li dále preferovat společnost uspořádanou podle praxe nadřazující osobní a skupinové zájmy nad zájmy nejširší veřejnosti, aniž bychom jinému názoru či možnosti nezaujatě ponechali prostor potřebný k tomu, aby prokázal, zda je životaschopný, odsoudíme tím soudobou civilizaci k zániku.
Zdroje současné tyranie: moc, kov a ideologie
Současný stav není výslednicí neoliberalismu, jak se s oblibou tvrdívá, ale kořeny destrukce leží hluboko v historii, nejméně 5000 let. Neoliberalismus je jen posledním výhonkem, který završuje dějinný vývoj destrukce společného domova. Ač se honosíme tím, že žijeme v demokracii, v podstatě žijeme v období tyranie. Zdroji tyranie jsou moc, kov a ideologie. Moc nad našimi životy je daná především zpracováním a užíváním kovů. Kov nám dovolil vykutat zemské poklady, financovat a vyzbrojit armády; vzpomeňme, jak kovové zbraně pomohly evropským uchvatitelům vítězit nad divošskými kmeny i přes jejich mnohonásobnou přesilu. Kov zajišťuje nadvládu nad lidmi i nad zemí. Dalším zdrojem tyranie je ideologická důvěra v sílu trhu, v sílu vlastnictví a peněz.
Hlavním viníkem je ideologie růstu, kdy, přesto že žijeme v ohraničeném světě s ohraničenými zdroji, stále holdujeme nekončící akumulaci kapitálu. Bezbřehý růst je hlavní příčinou globální krize. Ta nespočívá jen v klimatické hrozbě, ale i v extrémním zvyšování sociálních rozdílů. Podle rozvojové organizace Oxfam vlastní 42 nejbohatších osob majetek jako 3,7 miliardy nejchudších.
Příroda, to jsme my především
Kde leží kořeny tohoto stavu? Současná ideologie nevnímá přírodu jako propojený celek, jehož jsme všichni, já i my, součástí, ale jako skládanku oddělených entit, z nichž lze vyjímat jednotlivé části a využívat je jako zdroj bohatství. Od renesance panuje mechanistický přístup, který nevnímá komplexitu přírody jako prioritu a předpokládá technokratické řešení všech problémů. Nepovažuje přírodu za nezaměnitelný domov a lidskou rasu za součást této země. Největší chybou současné civilizace je ztráta souvislostí.
Naše civilizace není resilientní. Pro toto zjištění nepotřebujeme žádnou vysokou vědu, stačí nám pět smyslů. Pro zvýšení její odolnosti by bylo potřeba přijmout zásadní změny.
Kudy vede cesta z krize
Světlem na konci tunelu by mohla být občanská shromáždění, jako losovaný reprezentativní vzorek obyvatelů země. Taková shromáždění proběhla již v několika zemích a to, na čem se dohodla, je průkopnické; ve Francii navrhlo občanské shromáždění trestní postih ekocidy – zločinu proti životnímu prostředí, a občané se dokonce shodli na zákazech vnitrostátních letů. Politici, žijící v bublině své reality, nejsou schopni přijmout taková rozhodnutí z několika důvodů: jednak se (jak vidno nesprávně) obávají reakce veřejnosti, ale také proto, že učiněná rozhodnutí by často podkopávala jejich vlastní zájmy. Rozhodující je pochopitelně, zda budou závěry občanských shromáždění implementovány do zákonných rámců. Tento krok bude testem, v jak dětských botičkách naše demokracie ještě vězí. Doporučení občanských rad jsou vyzrálejší, smysluplnější a radikálnější než zákony schvalované v parlamentu. Politici se obávají přijmout řešení, na nichž se občané usnášejí.
Cesta ke stabilitě musí nutně vést k rekonstrukci nevyhovujícího ekonomického systému, k nezbytnosti decentralizace a k jednoznačné podpoře obnovitelné energie. Důležité rovněž bude odmítnout jadernou energii, protože se jedná o centralizovaný zdroj a potenciální nebezpečí, i přes všechno ujišťování. Jaderná energie zhusta přináší nezmiňované ekologické škody při těžbě uranu, má vysoké náklady a stále častější problémy s chlazením, o ukládání jaderného odpadu, které na svém území žádná česká obec nechce, ani nemluvě. Operační náklady výroby jaderné elektřiny jsou shodné jako celkové náklady obnovitelné energie, v optimálním případě i včetně akumulace. Nejpřímější cestou decentralizace je proměna energetického systému, která podnítí dalekosáhlé změny nejenom v zásobování energií, ale i v dalších oblastech, jak můžeme vidět na konkrétních příkladech exportérů obnovitelné energie (Hassfurt, Rhein Hunsrück, Burgenland, Aller-Leine Tal…) u našich německých a rakouských sousedů.
Reálné nebezpečí? Zaslepenost politiků.
V budoucnu se rovněž nevyhneme zásadní restrukturaci finančního systému. Ten by mohl příkladně poskytovat úvěry pouze na ekologické a sociální projekty. Rovněž by měla být přijata legislativní závaznost rozhodnutí občanských shromáždění. Pakliže tyto podmínky nesplníme, můžeme se s touto civilizací rozloučit a toto loučení nebude žádnou procházkou růžovým sadem.
Čtyři země, kde vládám předsedají ženy – Skotsko, Finsko, Island a Nový Zéland – se oficiálně zřekly HDP jako kritéria úspěšnosti a expertky a experti vyhledávají alternativní indikátory. Ve Španělsku na lokální úrovni již fungují kritéria štěstí a spokojeného života.
Lze hluboce pochybovat o správnosti toho, aby o naší budoucnosti rozhodovali lidé, kteří si vydláždili cestu do parlamentů svými miliony. Jejich zaslepenost jim nedovolí si představit, že při pádu civilizace do chaosu padnou na nulu i jejich příjmy. Známe přísloví o kaprech, co si nevypustí rybník.
Čas od času je možné se dočíst o obavách, že nás objeví mimozemšťané a že bychom měli například přijmout radiový klid, aby nás cizí civilizace neobjevila a nezničila. Další z paradoxů. Neměli bychom se bát spíše sebe?
Autor si čtenáře dovoluje pozvat na výstavu o klimatu, energii a občanských řešeních nadcházející krize. Výstava je instalována od 25.9. do 15.10. uprostřed Václavského náměstí podél tramvaje-kavárny.
publikováno: 9. 10. 2021
