Člověk si zvykne na všechno. Často přijímáme věci, které bereme za docela normální, ač jejich absurdita roste. Egoismus, fetiš moci a ekonomické zájmy už jenom neprorůstají – ony už jsou natrvalo srostlé s veřejným prostorem, politikou i institucemi. V naší zemi se už dávno neměří jedním či dvojím metrem, ale hned několika různými metry, podle toho, jak se komu hodí, kdo koho zná, jak kdo umí, kolik má peněz. Situace je dlouhodobě a jasně viditelná a transparentní, ale jako bychom my občané před ní zavírali oči, nechtěli si ji připustit, nechtěli slyšet a nechtěli řešit příčinu nemocného.
Můžeme prezidentovi odpustit jeho chyby. Každý z nás je dělá. Ani Václav Havel nedohlédl některých spojitostí, když se v euforii po sametové revoluci nechaly ekonomické zájmy v rukou několika lidí na
Tento článek je exkluzivní obsah
PRO PŘEDPLATITELE PŘÍTOMNOSTI
PŘIDEJTE SE K PŘEDPLATITELŮM Jste předplatitel?
PŘIHLASTE SE
publikováno: 18. 10. 2021
