Pokud se může odehrát přeměna v člověku, může se odehrát i ve společnosti. Vždycky jsou ti, kteří přemýšlejí. Někteří vzejdou z tesařské dílny, jiní se změní ve chvíli, kdy si cosi uvědomí ve svém království. Ale vždycky je to vnitřní zápas člověka a skutečnost, že když to vzdá, nebude se cítit dobře. Jako by ten klíč byl v poznání vnitřního pocitu sebeúcty a vnitřní síly. Nechtít ovlivňovat okolí nebo ho měnit, ale říkat svoji pravdu a být zcela otevřený k sobě – a to z nutnosti, z pocitu a potřeby sounáležitosti být i s ostatními. Přesvědčení, že svět a lidé v něm jsou zlí, vede k samotě a k životu v očistci. Neboť samota je jako nenasytnost, která nemá konce,