Abychom porozuměli rozvoji Prahy za posledních sto let, musíme se poohlédnout po poměrech r. 1918 a let následujících. Víme dnes dobře, jak po radosti r. 1918 přišly stupňované starosti v každém směru — pro vývoj města nejcitlivější ve směru hospodářském. Ani město, ani stát nemohly stačiti potřebám, jež se objevily tak naléhavými pro hlavní město nové republiky. Praha r. 1918 byla u srovnání s Vídní neb Berlínem opravdu provinciálním městem, neúčelně vystavěným, s historickým, ale stěsnaným centrem, nabitými a přelidněnými předměstími a vesnicemi čtvrtého až desátého řádu na periferii. Město pro velkou komunikaci neschopné, s rozbitou železniční sítí s mnoha nádražími, z kterých ani jediné nevyhovovalo, ale všecka vadila rozvoji města; po stránce estetické město krásně položené: v
Tento článek je exkluzivní obsah
PRO PŘEDPLATITELE PŘÍTOMNOSTI
PŘIDEJTE SE K PŘEDPLATITELŮM Jste předplatitel?
PŘIHLASTE SE
publikováno: 29. 10. 2021
