Tentokrát voláme ZACHRÁNÍME VÁS a ozvěna se nese zpět k nám, LIDEM. Les byl pro mě vždy víc než chrám. Je v něm ticho od hlučného davu, krásné přítmí a občas pípne ptáče, zašustí listí. Nikdo mi tu nic nenutí a nekáže mi. Na kolena nemusím, zato usednu na pařez a dívám se do koruny stromů, na modře zbarvené nebe či hvězdy. Kameny kolem mlčí, neotesané a oblé tak, jak vznikly tisíciletími, a mech se mi stává kobercem. Myslím při tom na dědu, co kdysi stavěl pianina (Petrof) a co mě vodil do lesa a ukazoval mi stromy. Poslouchali jsme stetoskopem, jak uvnitř zurčí a zvučí. Vybíral tak někdy dřevo na rezonanční desku k pianu. Poťukal, přikývl a pak jsme