Tentokrát voláme ZACHRÁNÍME VÁS a ozvěna se nese zpět k nám, LIDEM. Les byl pro mě vždy víc než chrám. Je v něm ticho od hlučného davu, krásné přítmí a občas pípne ptáče, zašustí listí. Nikdo mi tu nic nenutí a nekáže mi.
Na kolena nemusím, zato usednu na pařez a dívám se do koruny stromů, na modře zbarvené nebe či hvězdy. Kameny kolem mlčí, neotesané a oblé tak, jak vznikly tisíciletími, a mech se mi stává kobercem.
Myslím při tom na dědu, co kdysi stavěl pianina (Petrof) a co mě vodil do lesa a ukazoval mi stromy. Poslouchali jsme stetoskopem, jak uvnitř zurčí a zvučí. Vybíral tak někdy dřevo na rezonanční desku k pianu. Poťukal, přikývl a pak jsme spolu kráčeli dál a hvízdali si s ptáky. Znal každý list stromu a učil mě milovat přírodu tím nejlepším způsobem…
Dnes kone
Tento článek je exkluzivní obsah
PRO PŘEDPLATITELE PŘÍTOMNOSTI
PŘIDEJTE SE K PŘEDPLATITELŮM Jste předplatitel?
PŘIHLASTE SE
publikováno: 11. 11. 2021
