Výtvarné mistrovství svérázného solitérního umělce Josefa Váchala (1884–1969) právem oslňuje další a další generace hledačů umění, kteří si většinou v jeho rozsáhlém a rozmanitém díle najdou své místo porozumění a souznění. Originální a někdy svým způsobem dráždivá stránka autorova vizuálního umění ovšem poněkud zastiňuje jiný druh mistrovství, o kterém se obecně tolik nehovoří, totiž literární či textovou hodnotu jeho díla. Pokud se nám kulturně podaří překonat úžas nad výtvarnou stránkou Váchalových Gesamtkunstwerků, což nemusí být vůbec jednoduché, může se nám otevřít velmi originální a ve své době velmi vyzrálý mimoběžný myšlenkový svět, který může promlouvat i k současnému čtenáři. V průběhu let jsme si tak nějak zvykli, že Váchalovo dílo je prakticky nedostupné, že není čítankovým autorem, o kterém by