Spisovatel Michal Vrba na sebe upozornil povídkovou sbírkou Kolem Jakuba (2019), která mu vynesla nominaci na Magnesii Literu. V románu Zeptej se ďábla autor zůstává u osvědčeného konceptu – ponechat jednotící motiv, ale vyprávět příběh ve více časových perspektivách.
Ve dvou příběhových liniích se tak čtenář seznamuje s bývalým policistou Horákem, přičemž autor se střídavě vydává do normalizace a střídavě líčí osudy hlavního hrdiny v přítomnosti. Kontrast je tak vystavěn zejména na společenském propadu, který bývalého bolševického fízla čekal po roce 1989, a to nejen v rovině politické a společenské, ale i osobní, kdy zůstal sám, bez rodiny. Náboženský motiv, který se objevuje záhy, je pouze oslím můstkem k nečekanému magičnu měnícímu se postupně v šílenství. Snad bychom román mohli označit za smělý pokus o magický realismus, to by ovšem hlavní hrdina musel nadpřirozené prvky přijímat; Horák proto naopak výrazně připomíná Klímova knížete Sternenhocha, který se postupně stále víc a víc propadá do hlubin šílenství.
Téma sociálního propadu bývalých členů KSČ po změně poměrů ovšem není nikterak nové (Strážci občanského dobra, Listopád) a Vrba příběh zasadil do kulis, které čtenáře zajímají. Žánr sociálního realismu s příběhy z kapitol 20. století zde výrazně zpopularizovala třeba Alena Mornštajnová. Náboženská sekta, sociální vyloučení, kruté vyšetřovací metody, paranoidní atmosféra, prostředí zaplivaných putyk – to všechno, ať už v rovině přítomnosti, či minulosti, vytváří originální a neotřelý mix témat a motivů, které z Vrbova díla dělají velmi svébytný text.
Ačkoli nadpřirozený motiv může leckterý čtenář vnímat rušivě, i v takovém případě zůstává zvědavost, jak Vrba zdánlivě cizorodé žánrové postupy zapracuje do příběhu. Volba nakonec padla na takřka kingovskou gradaci. Kdo vydrží do konce, čeká ho třešnička na dortu v podobě apokalyptického zvratu. A na to má smysl si počkat.
Ukázka:
„No ty vole,“ vydechl a prsty rolující další cigaretu se zastavily. „Hele ho – Horák alias soudruh poručík, major nebo kdovíco Kučera. Já bych ho ani nepoznal!“
Jeho pohled měl v sobě kromě stejné nenávisti ještě něco jiného. Něco, co ho s Františkem paradoxně spojovalo. Latentní obavu… To však věděl z celé hospody jen František, a proto také věděl, že celý ten výstup nebude tak vyhrocený. Minimálně ne ze strany Leoše Žorža Mrkvičky.
Lóra evidentně o tom svém zázraku dosud nevěděla všechno. Viděl to na něm. Nepřiznal by jí, že v minulosti několikrát natáhl k Františkovi dlaň. Bylo to jen mezi nimi, prodej informací za pár stovek. Nejdřív od Františka, později od Zacha. Měli ho kdysi rozdělaného bokem.
„Ten zmrd si ještě dovolí lízt na veřejnost, místo aby lezl kanálama! To ti není trapný, sedět si tady jako nic, ty komunistická kurvo?“ zvýšila Lóra hlas a všechny hlavy skryté v oblacích cigaretového dýmu se znovu otočily jeho směrem.
Michal Vrba: Zeptej se ďábla, Host Brno 2021.
publikováno: 3. 1. 2022
