Způsob, jakým ruský prezident Vladimir Putin a propaganda Kremlu mluví o zemích (o Ukrajině především), jimž Rusko hrozí invazí, okupací, nátlakem a kontrolou, jako by vyprávěl příběh možná nejnešťastnější rodiny na světě. Čtení Putinových myšlenek je v mnoha směrech jen hra. Můžeme se z jazyka a sociální dynamiky Kremlu dozvědět něco zásadnějšího o hlubších pohnutkách jeho chování? Co nám říkají o jeho motivacích – a jak se s nimi vypořádat? Je lákavé považovat zahraniční politiku Moskvy za redukovatelnou na racionální vlastní zájmy a na požadavek „sféry vlivu“ formulovaný střízlivě v logice bezpečnosti a realistických mezinárodních vztahů, ale jazyk Kremlu také naznačuje něco, co se více prolíná s niternou rodinnou dynamikou. Zaprvé je tu obsedantní pronásledování Kyjeva, který je hned zbožňován