Altruismus v čase války

Michal Trčka

Vysokoškolský pedagog

Od vypuknutí válečného konfliktu na Ukrajině jsme svědky nebývalé solidarity s válečnými uprchlíky, kteří prchají z napadené země. Tuto solidaritu projevuje i česká společnost, která se ještě před pár lety řadila po bok států, které se obávaly přílivu uprchlíků ze Sýrie a odmítaly přitom třeba i bezbranné děti. Jak dlouho u většiny české veřejnosti vydrží tento empatický přístup?

 

Migrační krize 02: Uprchlíci, vítejte!

Vlaky Českých drah i osobní auta od prvních dnů invaze, stejně jako kamiony s humanitární pomocí míří z České republiky na západ i východ Ukrajiny. České vysoké školy nabízejí asistenční aktivity ukrajinským studentům, akademikům a vědcům. Organizaci Člověk v tísni jen během prvních pár týdnů po začátku ruské invaze poskytli dárci miliardu a půl korun. Konsorcium nevládních organizací pracujících s migrací organizuje nejrůznější formy pomoci od ubytování přes administrativní k psychologické pomoci.

Oproti migrační krizi 01 tohoto tisíciletí, kdy do Evropy mířily zástupy z válkou, ale třeba i suchem zničené Sýrie, jsme evidentně svědky rozdílného přístupu k přijímání uprchlíků. O to více je tato situace patrná u české veřejnosti, která se před pár lety obávala nejen domnělých teroristů ukrytých mezi uprchlíky, ale možná ještě více kulturní proměny evropské společnosti.

Není se co divit, že přístup je tentokrát odlišný, s ukrajinskou migrací máme bohaté zkušenosti. Po roce 1989 obecně platí, že zvyšující se poptávka po pracovní síle byla silnou pobídkou imigrace do ČR. Podle údajů Českého statistického úřadu nejvíce cizinců z hlediska státní příslušnosti pochází z Ukrajiny, nejčastěji o dlouhodobá pobytová oprávnění žádají opět státní příslušníci Ukrajiny. Ukrajinské pracovníky najdeme zaměstnané jak ve stavebnictví a zpracovatelském průmyslu, tak třeba také ve zdravotnictví.

Tento kontext je myslím také jedním z důvodů, proč průzkumy veřejného mínění (jako např. nedávný průzkum společnosti Median) ukazují, že více než dvě třetiny (69 %) dotázaných podporuje přijetí všech lidí, kteří budou prchat před válečným konfliktem z Ukrajiny. Jak dlouho ale Čechům tento postoj vydrží? Neseme si v lidských genech schopnost pomoci členům jiných skupin, ne jen té naší?

 

Věčný boj altruismu a sobectví

Proč vlastně pomáháme uprchlíkům, odkud se bere tento druh altruismu? Čím to je, že pomoc cizincům vítězí nad sobeckými zájmy? Pokud položíte většině lidí otázku, zda v naší biologické podstatě dominuje spíše altruismus, nebo sobectví, domnívám se, že nadpolovičním vítězem bude odpověď sobectví.

Někdo si možná přitom vzpomene na knihu Sobecký gen Richarda Dawkinse nebo si položí otázku, k čemu by mohla být pomoc cizincům z hlediska evoluce užitečná. Podle hypotézy příbuzenské selekce raději pomáháme svým nejbližším, abychom zajistili podmínky pro co nejúspěšnější reprodukci vlastní genetické informace, stejně jako našich nejbližších. Zkrátka a dobře díky tomu cítíme větší závazky vůči rodinným příslušníkům než cizincům.

Ale na druhou stranu existují i jiné mechanismy zakódované v našich genech. Stejně jako ve skutečnosti Dawkins, tak i jiní představitelé evoluční biologie tvrdí něco jiného. Geny jsou sice sobci, ale na úrovni celých organismů máme dost důkazů o tom, že se altruismus a spolupráce vyplácí.

V knize Laskavost cizinců (The Kindness of Strangers) se dočteme o hypotéze recipročního altruismu, podle kterého se z dlouhodobého hlediska vyplácí také pomoc cizincům, protože nikdy nevíme, kdy bychom jich od nich mohli potřebovat my. Podle teorie her se takto dají předpovídat mnohé jevy v celé živočišné říši, dokonce i chování hejna ryb. Základní poučkou je, že nejvýhodnější strategií je v tomto ohledu ta, kdy se snažím o to, abych prospíval já, ale zároveň odpovídám na strategie ostatních, aby prospívali i oni.

 

Jak dlouho vydrží solidarita

Jenže v rámci našich strategií počítáme všechny zisky a ztráty, které mezi sebou porovnáváme, načež pak zvolíme výslednou podobu jednání. Co když tedy ztráty budou vyhodnoceny jako příliš vysoké? Odpovědí na to, jak dlouho u většiny české veřejnosti vydrží solidarita, se podle mě nachází ve výzkumech, které se zabývaly tím, proč jsme během uprchlické krize v roce 2015 solidární nebyli.

Přestože je situace jiná v tom, že s ukrajinskou migrací máme dlouhodobé zkušenosti, nebojíme se kulturních odlišností, média tentokrát prezentují uprchlíky způsobem, který vyvolává emoce soucitu i následné laskavosti, některé totožné obavy už se pomalu derou na povrch. Je jím strach ze sociálních otázek. Ceny bydlení a energií jdou nahoru, dopady války minimálně zpomalí ekonomický růst, budeme se muset vzdát dosud užívaného blahobytu a ve vzduchu visí otazník, jak bude reagovat pracovní trh?

Podle výzkumu neziskové organizace Glopolis Proč uprchlíci jitří naše emoce? „migrační debata často není jen o migraci, ale o tom, co lidi trápí víc (jako mohou být nejistá práce, rychlé změny apod.) – tedy hluší problémy, které podkresluje vnímaná neschopnost státu a elit hlubší problémy řešit a ve kterých spočívají reálné meze solidarity a otevřenosti“. Mezi hlubšími problémy, které se skrývaly ve strachu odmítačů přijetí uprchlíků ze Sýrie, se kromě strachu z terorismu a kulturních odlišností objevily obavy, které se mohou dostat na povrch i v případě této migrační krize. Patří mezi ně strach z omezených možností, tj. z nepřiměřeného množství uprchlíků, nebo že peníze poskytované na jejich zajištění budou chybět jinde. Jak v tomto výzkumu, tak i dnes jsou to právě ekonomické obavy z neudržitelnosti situace a dystopická verze budoucnosti přetíženého evropského sociálního státu.

Že se nejedná o zcela scestnou úvahu, už myslím dokazuje výše zmíněný průzkum Median pro Český rozhlas. Občané ČR se podle jeho výsledků velmi obávají negativních dopadů ukrajinského konfliktu na život. Vedle strachu z války převládají obavy ze zdražení. „88 % Čechů se obává, že konflikt na ukrajinsko-ruských hranicích negativně ovlivní život lidí u nás. … Největší obavy vyvolává zdražení života (92 %).“ Snad tedy naše touha po blahobytu nezvítězí nad solidaritou spojenou se zajištěním zcela základních životních potřeb lidí prchajících před válkou.

publikováno: 28. 3. 2022

Datum publikace:
28. 3. 2022
Autor článku:
Michal Trčka

One comment on “Altruismus v čase války

Comments are closed.

NEJNOVĚJŠÍ články


Malý stát zemřel, zapomeňte, přichází Erár!

Prakticky každá vláda si do programového prohlášení píše, že chce „moderní, štíhlý, efektivní, úsporný stát“. …

Beneš, zasloužil se o stát – Mýlili jsme se

3. panel konference o E. B. Třetí diskusní panel konference Přítomnosti o Edvardu Benešovi, která proběhla v Topičově …

Bezpečnostní riziko

Jestliže člen vlády, zejména pak ministr silového ministerstva, a jím ministerstvo zahraničí je, začne mluvit o někom …

Dostali jsme, co jsme chtěli?

Výchozí situace: V bytě jednoho slovenského maloměsta se na Silvestra schází rozvětvená česko-slovenská rodina, aby společně …

Británie v jaderné pasti

V Česku panuje „jaderný konsensus“. Celá politická scéna se zcela výjimečně shodne – na tom, že …

Jeden svět: Filmová debata o stavu současného světa

Už čtvrt století obohacuje kulturní scénu Česka Mezinárodní festival filmů o lidských právech JEDEN SVĚT; dvacátý …

Benešova mnichovská zrada

2. panel konference o E. B. Druhý diskusní panel konference Přítomnosti o Edvardu Benešovi, která proběhla …

Večírky s Přítomností XII.

Pravidelný cyklus neformálních rozhovorů s významnými osobnostmi v exkluzivním Eccentric Clubu na Praze 1 ve středu 27. …