Během svého dnes už docela dlouhého života jsem poznal nemálo lidí, kteří se zamilovali do ruské literatury a přenesli to i na Rusy. Ať již byli ovlivněni propagandou (dodnes vidím, jak se jako malý kluk dívám na nápis na jedné z tramvají: Sovětská žena náš vzor), nebo ne, týkalo se to i mnoha antikomunistů. Sám jsem patřil spíše k nim, a přesto jsem krásnému obrazu „velké ruské duše“ až do srpna 1968 silně podléhal.
O prvních svobodných prázdninách v roce 1968 jsem byl jako většina studentů „venku“ a ruská invaze mne zastihla v Berlíně. Moji berlínští přátelé mě vzali demonstraci proti okupaci a dokonce mne přinutili, abych vyšel na pódium a něco tam řekl. Byl jsem tehdy ovšem v takovém rozpoložení, že jsem byl schopen dát pouze najevo, jak jsem z toho zdrcený, na nějaký rozumný pr
Tento článek je exkluzivní obsah
PRO PŘEDPLATITELE PŘÍTOMNOSTI
PŘIDEJTE SE K PŘEDPLATITELŮM Jste předplatitel?
PŘIHLASTE SE
publikováno: 28. 3. 2022
