Odloučení církví od státu a naše polistopadové restituce byly nezpochybnitelnou chybou. Již Platón měl za to, že političtí vůdci by neměli mít žádný majetek, neboť je to kazí. Nikdy se to nestalo, protože to byla utopie. Něco jiného se ovšem týkalo a dodnes týká majetků náboženských vůdců, které majetek kazí neméně. Je to požadavek přirozený, neboť mnohem častěji a mnohem víc než političtí vůdci hlásají morálku a duchovní, tj. nemateriální hodnoty. Jejich moc byla vždy spojena s mocí politickou, někdy víc, někdy méně; mnohdy spolu obě tyto moci zápasily a mnohdy naopak srůstaly, neboť tak byly nejsilnější. Králové se prohlašovali za bohy nebo alespoň za boží zprostředkovatele, náboženští vůdci často přebírali politickou moc, většinou jen částečně, mnohdy však i zcela.