Se skladatelem a ředitelem Institutu Bohuslava Martinů Alešem Březinou jsme hovořili o vylučování ruských umělců kvůli válce na Ukrajině, o nedůslednosti Národního divadla a politické kolaboraci v klasické hudbě. Petr Fischer: Válka vrátila s novou silou otázku vztahu umění a politiky. Objevujeme trochu Ameriku, totiž že umění nežije ve vzduchoprázdnu a vždy má politické konotace, včetně politických postojů umělců. Jak do budoucna tyto konflikty politiky a umění řešit? U Putina máme teď jasno: kdo podporuje agresora, nemá na kulturní scéně své místo. Aleš Březina: Politika je vše, co se týká polis, a umění v této polis vzniká, takže ji nutně reflektuje, ať již záměrně, či nezáměrně, pozitivně, či negativně. Názorným dokladem úpadku socialistické polis 70. a 80. let byla totální