Není to tak dávno, kdy jsme zjišťovali a hořekovali, že z politiky mizí výrazné osobnosti. Vyvozovali jsme z toho, že naše demokracie ochabuje. Za příčinu jsme považovali průměrného až podprůměrného voliče, který, prosadiv se prostřednictvím většinových voleb, demokracii ovládnul. V politice se prosadily nenápaditost a nevýraznost. Věc tato byla jasná Ferdinandu Peroutkovi už před bezmála 100 lety. Napsal (Jak se stáváme Kondelíky? II.): „Jest možno vzdychati nad tím, že v Evropě se pan Kondelík ujímá vlády... Obávám se, že demokracie vždy bude vládou šosáků, neboť bude vždy vládou normálnosti.“ Položil si otázku (podobně si ji klademe i my), zda by „nebylo lépe, kdyby vládli bohémové, ne šosáci“. Bohémy míní postavy sice rozevláté, ale tvořivé a nápadité. Dnes jim říkáme osobnosti.