Čtenář Přítomnosti se ve čtvrtek 25. září 1924 dočetl v článku Ferdinanda Peroutky Koalice a pokrok, že představa, že by „na světě existovala a působila pouze síla pokroková“, je nejen naivní a pošetilá, ale vyvrací ji sama příroda. Řídíc „proud života, který se řine vesmírem, vykonává svá podivuhodná díla jen tím, že musí překonávati odpor hmoty“. Namísto přírodních zákonitostí, řídíc „proud života“, se ve světě demokratické politiky dostává ke slovu koaliční vládnutí. Koalice, toť proud samých protivenství, neb „koalice má týž osud jako všechny reální útvary, vzniklé v praktickém životě na základě souhry skutečných sil a nestřižené podle jedné teorie“. Souhra je sice nutná, avšak zpravidla těžce vydřená. Navenek k údajné spokojenosti koalujících účastníků. Zevnitř ji ale trvale ohrožuje vynucené