Obecně se ujala představa, má-li liberalismus být opravdu svobodomyslným hnutím, musí být tak trochu sociálně nevnímavý. Hlavně se opírat o zásadu: „Pomůže-li každý sám sobě, nakonec si pomůže celá společnost.“ Tuto poněkud zkreslenou a jednostrannou představu o liberalismu se pokusili před bezmála 100 lety vyvrátit Ferdinand Peroutka úvahou Co jest liberalismus? (Přítomnost 13. května 1926 a Přítomnost 27. května 1926) a ústavní soudce Rudolf Procházka v článku Sociální povaha a poslání liberalismu (Přítomnost 20. května 1926). Peroutka odmítá představu, že by se liberalismus měl vyznačovat bezbřehou svobodomyslností. Podsouvají mu ji nejen levicově orientovaní intelektuálové, ale i konzervativci. A protože jejich výklad Peroutka domýšlí až do nejzazšího logického konce, nabyl přesvědčení, „je-li pravda, že liberalismus znamená svobodu, pak prý je neliberální